Změny zákona o pozemních komunikacích

Nová podoba záchranářské uličky, nové fungování STK a měření emisí, nové značky a bezplatná jízda po dálnicích pro elektromobily a auta na vodíkový pohon, naopak bezplatná jízda po dálnicích pro držitele průkazů ZTP/ZTP-P jen za přítomnosti postižené osoby v autě, nové výstražné majáky pro vozy policie a záchranného systému, pokuty za stáčení kilometrů… To vše předpokládá novela zákona o pozemních komunikacích, která aby mohla začít platit od října letošního roku.

Začněme od začátku, návrhy změn připravené ministerstvem dopravy předložila vláda sněmovně k projednání 5. ledna 2018, která ho schválila 29. června a postoupila Senátu, který vyslovil souhlas 15. srpna. Prezident přidal svůj podpis 27. srpna a následuje jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů, aby mohl začít platit. Tolik „administrativa“.

Během celého procesu bylo k zákonu přijato celkem 13 písemných pozměňovacích návrhů, přičemž nejvíce z pera poslanců: L. Luzara, O. Polanského a M. Kolovratníka. Pro úplnost dodejme, že jde o novelu celkem 4 zákonů: 13/1997 zákona o pozemních komunikacích, 361/2000 zákona o provozu na pozemních komunikacích, 56/2001 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Stejně tak novelizuje zákon 634/2004 o správních poplatcích.

Pokud jde o bezprostřední život motoristů, tak zásadní jsou především 3 změny: Nová podoba záchranářské uličky, nové fungování STK i měření emisí a zásadnější postup vůči stáčení kilometrů při prodeji ojetých automobilů.

Pokud jde o povinné vytváření záchranářské uličky v koloně jedoucích nebo stojících aut pro vozidla záchranného systému a další, jedná se o změnu paragrafu 41, číslo 8 zákona o pozemních komunikacích. Česko už 12 let patří mezi státy, které zavedly povinnost vytvářet asi 3 metry širokou uličku pro rychlý průjezd především záchranářů. Potud vše v pořádku. Jenže ČR společně se Slovenskem (to již situaci změnilo) stanovily, že záchranářská ulička se vytváří na mezi pravou kolonou vozidel a všemi ostatními, které se řadí vlevo. Naopak „zbytek světa“, jako například Maďarsko, Švýcarsko, Rakousko, Německo nebo Slovinsko ji vytvářejí zcela opačně. Tedy mezi levou kolonou vozidel, která se posune maximálně vlevo a všemi ostatními vozy bez ohledu na počet pruhů, které se posunou maximálně vpravo a vytvoří onu dostatečně širokou uličku. V čem je problém? Jednak v tom, že jen těžko mohli zahraniční motoristé „tušit“, že jen v Čechách je to naopak, než v ostatních zemích Evropy. Současně to mátlo české turisty v zahraničí, i když se dá očekávat, že prostě udělali totéž, co ostatní řidiči. Dodejme, že v zemích jako: Chorvatsko, Itálie, Francie nebo Španělsko je prostě zákonem stanovená povinnost vytvořit průjezd pro záchranáře, ale konkrétní podobu uličky nestanoví.

Nyní klady a zápory nového řešení, které začne v Čechách platit. Klad – na většině míst dálnic, obchvatů a okruhů města je vpravo podstatně více místa (odstavný pruh, travnatý část a podobně), kam se mohou vozy i z víceproudé komunikace odklonit a vytvořit dost místa. Na levé, u svodidel, to rozhodně nepřipadá v úvahu. Zápor – posunem vpravo se mohou vytvořit překážející kolony na sjezdech nebo v místech odbočení, kudy může třeba sanitka zamířit pryč z komunikace. Tomuto problému se logicky vyhneme tím, že motoristé na sjezdech vytvoří 5 až 8 metrů velké uličky-průjezdy pro sjezd záchranářů.

ÚAMK léta prosazoval nyní přijaté řešení a je do jisté míry je škoda, že ke změně došlo po tak dlouhé době. Zároveň asi bylo na místě zároveň s novým řazením pro vytvoření záchranářské uličky také zásadně zvýšit postih za její nedostatečně rychlé vytvoření. Partnerský klub ÚAMK, rakouský ÖAMTC, uvádí, že zkrácení doby dojezdu jen o 4 minuty zvyšuje šanci na přežití těžce zraněných při autohavárii o 40 %. Proto také postihuje nedostatečně rychlé vytvoření uličky, tedy nikoliv až v okamžiku příjezdu sanitky, ale už ve chvíli, kdy motorista poprvé zaslechne sirénu nebo uvidí výstražná světla záchranářů. Přičemž povinností je myslet na tuto situaci například i v běžných kolonách, přičemž vozy se mají řadit tak, aby mohly rychle a snadno uličku vytvořit. A postih za nedodržení těchto pravidel? V Rakousku až 2 180 euro (bezmála 59 000 Kč). V Německu 320 euro (asi 8 300 Kč), dále připsání 2 trestných bodů a měsíční zákaz řízení. V ČR? 2 000 Kč pokuty. Odborníci ÚAMK se ptají – je to adekvátní tomu, že následkem nevhodného či jen pomalého jednání řidiče může jít o život jiného? Odpověď je na každém.

Druhá nejvýznamnější změna se týká kontrol STK a měření emisí. To základní je, že i česká legislativa nakonec uznává – také servisy mohou provádět do budoucna povinné technické kontroly. Opět až po létech, kdy ÚAMK upozorňoval, že je jde v zahraničí o osvědčený a zcela běžný systém, se vše mění i v Čechách. Logika říká, kdo jiný, než například autorizovaný servis, kam jezdíte na pravidelné kontroly, kdo zná historii i stav vozidla, by mohl vystavit doklad o tom, v jakém je technickém stavu. Tedy „pustit“ vozidlo na silnici nebo naopak stanovit, jaké je třeba provést opravy.

Obava ze změny? Že bude servis zainteresován na tom, že vydává nebo naopak nevydává potvrzení o způsobilosti vozidla? Protiargument – totéž platí i v případě státem zřízených STK. Navíc problém řeší i unijní ustanovení, které zakazuje, aby byli technici finančně motivováni servisem ke zkreslování výsledků technických kontrol. Pokud jde o měření emisí, po pětiletém přechodném období takovou činnost budou provádět i STK.

Třetí nejvážnější změnou je nově stanovený postih za stáčení údajů o najetých kilometrech. Pokuta může u fyzické i právní osoby dosáhnout až 500 tisíc korun. V dalším novela sice ztěžuje nekalé podnikání při stáčení kilometrů na ojetých vozech, nicméně nestaví tuto nelegální činnost mimo zákon. Odborníci ÚAMK řadu let upozorňují na fakt, že ve střední Evropě je Česká republika jedinou zemí, kde není stáčení jednoznačně uvedeno jako nezákonné počínání, stejně jako nejsou stanoveny postihy pro ty, kdo nabízejí takové služby, inzerují je, prodávají přístroje schopné stáčet tachometry a podobně.

Zbylé změny, které přináší novela, není třeba nijak výrazně komentovat. Nicméně je například otázkou, zda by majitelé elektromobilů a vozů na vodík nevyměnili dálniční známku zdarma (zřejmě na základě udělení poznávací značky s písmeny EL) za parkování zdarma ve městech, nebo zaručeného i do budoucna nabíjení zdarma, či možnosti jízdy v pruhu pro veřejnou dopravu a taxi. Specialisté ÚAMK totiž mají za to, že tyto vozy se ještě stále, vzhledem k jejich omezenému dojezdu, uplatní spíše ve městech než na dálnicích.

Na závěr je na místě říct, že změny čtyř zákonů jsou zcela na místě a motoristé je jistě přivítají, jen mohly přijít dříve.