Oblohu při Perseidách ozářil jasný bolid, stopa byla vidět hodinu.

Perseidy byly letos skutečně chuťovkou. Díky skvělým podmínkám mohli pozorovatelé noční oblohy vidět za celou noc i několik stovek "padajících hvězd". Proletělo i několik velmi jasných bolidů. Jeden z nejzajímavějších se objevil krátce před půlnocí 12. srpna, po jeho průletu byla déle než hodinu zaznamenatelná měnící se světelná stopa.

Perseidy byly letos skutečně znamenité, v době maxima mohli lidé za celou noc v případě dobrých podmínek vidět i několik set "padajících hvězd", zanikajících ledoprachových částeček z ohonu komety 109P Swift-Tuttle. 

Mimo klasického rojení se objevilo i několik opravdu jasných meteorů, krátce před půlnocí 12. srpna zaznamenal fotograf Petr Horálek opravdu jasný bolid, po kterém byla zaznamenatelná měnící se světelná stopa déle jak hodinu.

Perseidy patří mezi tři každoročně nejaktivnější roje, jsou tak díky tomu a nádhernému počasí velmi vyhledávanou podívanou.

"Meteoroidy, tedy částice meziplanetární hmoty, vstupují do zemské atmosféry dosti vysokou rychlostí přes 59 km/s a obvykle zazáří ve výšce mezi 120 a 80 kilometry nad zemským povrchem. Občas se ale stane, že do atmosféry vstoupí poněkud větší meteorický „projektil“, který začne zářit výrazně výše a vydrží průlet vyššími vrstvami atmosféry do menších výšek nad zemí, řekněme až 70 kilometrů, kde je vzduch už hustší. A právě takový kus meteoroidu dokáže vykouzlit výrazný, ne-li naprosto jedinečně jasný meteor, tzv. bolid," popisují Petr Horálek a Pavel Spurný z Astronomického ústavu AV ČR.

Perseid Fireball and Persistent Train from Petr Horalek on Vimeo.

Jasný bolid se objevil 12. srpna ve 23:55:08 letního času. Na základě měření Evropské bolidové sítě (Dr. P. Spurný z ASÚ AV ČR v Ondřejově ve spolupráci s kolegy z ASÚ SAV v Tatranské Lomnici) těleso o původní hmotnosti asi 180 gramů a velikosti o něco menší než basebalový míček vstoupilo do atmosféry rychlostí 60,7 kilometrů za sekundu.

"Zářit na snímku v úvodu začalo ve výšce 115,4 km nad zemí a pohaslo až v 74,2 kilometru. Celková světelná dráha přitom měřila 66,2 kilometru. Silná zelená emise bolidu na snímku je pak způsobena nabuzením atomů kyslíku po délce dráhy, kudy tělísko touto závratnou rychlostí prolétalo. Jak třením o částice plynu v atmosféře těleso zanikalo, předávalo energii okolnímu vzduchu," vysvětluje Horálek.

U takto jasných bolidů není pozorovatelný jen samotný záblesk, ale také dlouhotrvající stopa, což je jednoduše řečeno pozorovatelný rozzářený tunel vzduchu, kudy těleso proletělo. Stopa postupně pohasíná, obvykle to trvá pouhé sekundy, v tomto případě ale fotograficky přetrvala celou jednu hodinu.

Snímek vznikl na půdě Astronomického observatória na Kolonickom sedle ve východním Slovensku, nedaleko ukrajinských hranic. Díky tomu "padl" do kompozice nedaleko M31 - galaxie v Andromedě. Na snímku je také velmi výrazný Mars.