Největší ekonomické chyby posledního desetiletí

Jaké byly největší chyby ekonomické politiky a analýzy posledního desetiletí? Ryan Cooper na stránkách The Week uvádí hned několik kandidátů na takový titul a patří mezi ně zejména přílišné obavy ze stimulační politiky v době, kdy se ekonomika nacházela v útlumu, obavy z hyperinflace či tvrzení, že ekonomika trpí vysokou strukturální nezaměstnaností.

The Week poukazuje na dvě známé ekonomické studie, které v roce 2010 významně podpořily názor, že i v době ekonomického propadu je namístě fiskální utahování a ne stimulační kroky. Autory první z nich jsou Alberto Alesina a Silvia Ardagna, kteří hovořili o „expanzivním utahování“. Přesněji řečeno, vláda podle těchto ekonomů mohla zvýšit daňovou zátěž a/nebo snížit vládní výdaje a ekonomika mohla i přesto silně růst. Autory druhé studie byli Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff. Tato analýza zase tvrdila, že při překročení výše vládních dluhů odpovídající 90 % HDP dochází ke zlomu, kdy ekonomika začíná trpět a přichází stagnace.

„Ukázalo se, že obě tyto studie mají vážné nedostatky. Alesina a Ardagna si v podstatě vybírali data, která se jim hodila, například u zemí, které dokázaly své problémy řešit zvýšenými exporty. Reinhartová a Rogoff zase otočili kauzalitu a dokonce se dopustili základní chyby v kalkulaci v Excelu, která pak výrazně ovlivnila výsledné korelace. Na pochybné výsledky obou studií poukázal i reálný vývoj. Obamova vláda sice provedla jen omezenou stimulaci, ale i ta značně pomohla. V Evropě se naopak země vydaly cestou fiskálního utahování, načež došlo k propadu zaměstnanosti a produktu,“ píše The Week.

V roce 2010 pak skupina konzervativních ekonomů, kterou tvořili Michael Boskin, John Cogan, Niall Ferguson, Kevin Hassett, Douglas Holtz-Eakin, Bill Kristol a John Taylor, poslali Benu Bernankemu dopis s varováním před vysokou inflací. Podobně jako další tvrdili, že americká ekonomika trpí strukturálními problémy, jako je nedostatek inovací, a kvůli tomu prostě nemůže růst rychleji bez toho, aby se výrazně zvedla inflace. Jenže od té doby uplynula řada let a během nich nenastalo ani krátké období, před kterým tito lidé varovali. Naopak, inflace se držela po většinu času pod cílem Fedu ve výši 2 %.

Největším paradoxem může u těchto pochybných teorií být to, že všechny hovořily o nutnosti zajistit dlouhodobý růst ekonomiky. Například Rogoff psal, že „čím dříve politici pochopí, že je třeba změny, tím menší bude riziko dluhové paralýzy“. Jenže právě kvůli „pochybným argumentům, naprosté nekompetenci a podivné motivaci“ vznikly přesně ty škody, kterým jsme se měli vyhnout, tvrdí The Week.

Zdroj: The Week