Irena Smékalová: Bez dětí bych se upracovala jako workoholik
Máte pět dětí a zároveň nabízíte služby. Dá se to dělat dohromady, aby nikdo ze zúčastněných nestrádal?
To budou vědět spíš ti zúčastnění, jestli strádají.
Vy jste jedním z nich.
Hned na začátku jsme se s manželem domluvili, že nevytvoříme model manželství, kdy muž chodí do práce a žena je doma na mateřské. Mám ráda svou práci. A kdyby to tak bylo, asi bych ani nemohla mít tolik dětí. Manžel dohodu přijal a myslím, že ani nestrádal, když v korporaci musel odmítnout třeba nabídku na cestu na půl roku do Ruska. Zůstala bych s dětmi sama, musela bych seškrtat pracovní nabídky.
Nám to spíše vytváří rovnováhu v životě. A vyhovuje nám to. Manžel je s dětmi, když já jdu do práce a tak si s nimi buduje vztah. Byla dokonce etapa, kdy byl se čtvrtým dítětem na rodičovské, protože měnil svůj profesní život a já jsem ho podpořila. Takže jsem nějakou dobu živila rodinu já.
Taky nás to naučilo říci si o pomoc. Např. dneska jsem cítila, že jsem strašně unavená. Máme tu docela rušno, za dětmi jezdí návštěvy, nejmladší vstává brzo ráno. Požádala jsem tedy tchána, aby si ho na dva dny vzal a já se mohla dospat. Anebo když si na podzim budu dělat nějaký vzdělávací kurz, znamená to, že bude přes den hlídat babička. Nevnímám, že by to moje rok a půl staré dítě strádalo, když je jednou za 14 dní s někým jiným než se mnou a není to zrovna tatínek. Naopak nám to obohacuje život.
Musíte ale dlouhodobě zvládat udržovat dobré vztahy.
Určitě. Babička s dědou nám hodně pomáhají. Máme taky úžasné sousedy, jsou to senioři. Nemají vlastní vnoučata a naše děti za nimi rády chodí. Takže když máme seminář, tak přijde sousedka a pohlídá je. Naučilo mě to rozšiřovat si tu sociální síť pomoci o něco dál.
Děti nás vidí díky tomu i při práci, což vnímám jako pozitivní. Bereme je někdy na semináře s sebou. Provozujeme také e-shop a náš syn zrovna připravuje balíky k odeslání, takže to má i jako brigádu. Přijde mi, že jsme se vrátili do doby, kdy děti viděly rodiče při práci, neodcházeli nikam daleko a proto byly děti mnohdy součástí pracovního procesu.
Vybavuje se mi předchozí rozhovor s biskupem Josefem Nuzíkem. Jeho rodiče se starali o statek a všech 11 dětí bylo podle svých schopností zapojováno do práce na poli i v lese. Vy jste to jen převedli do humanitního odvětví.
Možná. Jsou chvíle, kdy se musí děti i samy pohlídat. Pokud za námi přijede někdo do poradny, tak potřebujeme, aby byly na dvě hodiny někde jinde. Učí se samy týmové spolupráci.
A pracují taky manuálně. Máme dům se zahradou, kolem kterého je stále co dělat. Zrovna syn s manželem betonují okolo domu obrubníky. Naše činnost nám dovoluje mít také spoustu volného času, který věnujeme dětem. Jsem ráda, že jsme pravidelně společně u snídaně. Mohli bychom pracovat od rána do večera, ale priority jsme si seřadili jinak a držíme se toho. A pán Bůh nám to požehnal.
To, co zvládáte, není stále běžné. Že by máma, navíc s tolika dětmi, zároveň podnikala. Vnímáte se jako někdo, kdo jde proti mainstreamu?
Mám strašně ráda příběh rodičů sv. Terezie s Lisieux, manželů Martinových. Zélie pracovala v krajkářství a dělala to celou dobu. Do toho porodila svých devět dětí. Ludvík byl hodinář, ale potom to povolání opustil, aby pomáhal s krajkářstvím. Takže podnikali a měli i velikou rodinu. Pravděpodobně tyto modely fungovaly i v minulosti. Martinovi to dovedli dokonce až ke svatosti. Tak asi nejdeme úplně špatnou cestou.
Je pravda, že se tím moc nechlubím, protože slýchám spíše negativní reakce. Ale naše děti jsou spokojené a šťastné. Podmínkou je však perfektní organizace. Máme velký rodinný kalendář, kam vše zaznamenáváme. První co v září udělám, tak si obejdu učitele, aby mi dali termíny všech besídek, školních akcí, třídních schůzek a já to do kalendáře zapíšu. Děti ví, že jsou pro mě tyto dny „svaté“ a já nikam neodjedu. Manžel se snaží být zase odpoledne doma. O jarních prázdninách nebo podzimních ani nepracujeme. Kdo z rodičů si to vlastně může dovolit? Vnímáme to jako velký dar.
Co když přijde nějaká výzva a musíte dočasně více pracovat a nebýt tak intenzivně s dětmi?
Těmto výzvám prostě řekneme ne. Stává se to. A bylo by to pro nás finančně výhodnější, jenže je to třeba daleko. Zažili jsme to i v situaci, kdy manžel odcházel ze zaměstnání. Měl tam úžasný plat i benefity. Ale vyhořel. Chvíli zůstal doma a svěřili jsme se taky do Božích rukou. A během půl roku jsme dostali nápad na manželské šachy lásky, které jsme začali prodávat přes e-shop. A zdroj příjmu jsme dovedli nahradit.
Mám zkušenost s tím, že pokud mám srovnané priority a nenechám se zahltit prací, tak Bůh nám pomůže i s finanční situací.
Děláte tedy jen to, co chcete?
Ano. A znám i své limity. Já to navíc dělám kvůli sobě. Nebudu si nalhávat, jak úžasně sloužím druhým. Já to dělám, protože mě to baví. Baví mě být matkou, baví mě má práce.
Z práce se vracíte šťastná k dětem a šťastná zase odcházíte do práce…
Přesně tak. Víte, jak si užívám, když mám volno a jdu s dětmi na pískoviště a hraju si s nimi? Pokud by to ale mělo být takto sedm dní v týdnu, tak to nezvládnu. Ale to je můj příběh. Znám se. Dětem často říkám, že je pro mne štěstí jich mít tolik. Jinak bych se upracovala jako workoholik. Děti mi ukazují i jiné hodnoty, které bych pro práci neviděla. A manžel taky. Ten je zase trochu jako Mexičan, klídek, magnana, relax. On mne naučil si i odpočinout. To jsem dříve neuměla.
Dneska se takto doplňujete. Ale než jste se do této situace dostali, muselo to hodně bouřit.
Máte pravdu. V době, kdy jsme měli tři malé děti, manžel pracoval v korporaci, byl často pryč a já byla hlavně s dětmi. Nevyspala jsem se. Přivedlo nás to i do manželské krize. Odcizili jsme se a moc nekomunikovali. Nakonec jsme to ale dovedli i zhodnotit do našich seminářů. Víme už, o čem to je. A pořád se musíme slaďovat. Pochopili jsme, že si musíme občas udělat čas jen pro nás. Nesmíme se bát požádat o pomoc apod.
Mezi řečníky konference také budou: Jiří Jemelka – který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako „parťáka“ v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR; anebo Ľubomír Klieštik – od doby, co začal podnikat, intenzivně vnímá Boží působení v rodině i ve firmě.
Přijďte se inspirovat příběhy lidí, kteří řeší stejné či podobné problémy jako vy. Setkáte se, či seznámíte, se stejně smýšlejícími lidmi, mezi jejichž základní hodnoty patří víra, rodina a služba v podnikání. Přihlašování a více informací o konferenci Podnikání a rodina najdete na webu krestanskypodnikatel.cz.
O zapsaném spolku KOMPAS
KOMPAS Křesťanský podnikatel, z.s. je neziskovou organizací sdružující křesťanské obchodníky, manažery, podnikatele a samostatně výdělečné osoby. Spolek vznikl v roce 2018 jako nástupnická organizace do té doby neformálního stejnojmenného sdružení. Jeho posláním je podpořit křesťanské nebo křesťansky smýšlející podnikatele v jejich byznysu a zároveň jim poskytnout podporu, vedení a duchovní formaci. Spolek pro své členy pořádá pravidelná setkání v Praze a Olomouci, jednou za rok pak také organizuje výjezdní konferenci.
Více se můžete dozvědět na: www.krestanskypodnikatel.cz
Poslední zprávy z rubriky Podnikání:
Přečtěte si také:
Prezentace
25.04.2024 Pobřeží Egejského moře - ideální tip na všechny...
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
Okénko investora
Štěpán Křeček, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Okénko nemovitosti
Jan Dvořák, Salutem Fund
?
Okénko pro podnikatele
Jitka Weiss, SNAIL TRAVEL INTERNATIONAL a.s.