Přichází „Danone revoluce“?

The Economist se domnívá, že potravinářský průmysl jde od nikud nikam. V mnohém se s tímto hodnocení dá souhlasit a podle toho také vypadá návratnost akcií některých společností. The Economist v této souvislosti poukazuje na Danone a jejího šéfa Emmanuela Fabera, který je znám svými radikálně kritickými pohledy na stav odvětví. A to zejména co se týče kvality balených potravin, či třeba toho, jaký dopad mají na životní prostředí miliony lahví balené vody. Faber tak provádí změny, které stojí za pozornost i u těch, které potravinářství zrovna nezajímá.

Danone má centrálu v Paříži a většinu její produkce a prodejů představují mléčné výrobky, (balené) minerální vody a dětská výživa. Faber ale vnímá, že dnešní spotřebitel nemá problém tradiční značky opustit. Mileniáni rádi nakupují místní potraviny od menších výrobců, na popularitě získává bio produkce, či produkce bez geneticky modifikovaných plodin. A „jeho“ Danone proto hodlá přehodnotit „anglosaskou myšlenku, že firma existuje především proto, aby maximalizovala hodnotu pro své akcionáře“.

Faber podle The Economist dokonce tvrdí, že „účelem firmy není vytvořit hodnotu pro akcionáře, ale poskytnout zdravé jídlo pro co nejvíce úst tak, aby to bylo prospěšné pro všechny - od dodavatelů až po spotřebitele a vlastníky“. Danone tak například prodává dceřiné společnosti, které vyráběly sušenky, čokoládu a pivo. Evian, její špičková značka minerální vody, která představuje zhruba 3 % příjmů, se zase snaží stát uhlíkově neutrální. Firma pracuje i na tom, jak vyrobit recyklovaný plast, a provozuje rozsáhlé, neziskové organizace, včetně té, která poskytuje brazilským dětem vysoce kvalitní a výživné jogurty.

Nejnovější snahou Danone je podle The Economist získat certifikaci „B korporace“. Ta by měla ukazovat, že firma se chová eticky, zodpovědně ke společnosti a k životnímu prostředí. A nemá jít jen o nějaký formální krok - například Walmart je prý nadšeným zastáncem této certifikace a snaží se prosadit ji u svých dodavatelů. The Economist pak tvrdí, že podobný posun od filozofie „akcionáři na prvním místě“ je patrný u více firem a lidí z jejich vedení. V tomto duchu se prý vyjadřuje například šéf investiční společnosti BlackRock Larry Fink.

Potravinářství a související obory jsou podle mne téměř jistě dalším odvětvím zralým na revoluci. Nedávno jsem tu v této souvislosti zmiňoval jeden z rozhovorů s Margit Slimákovou. Ideálně by podobné změny měly probíhat pod taktovkou a tlakem spotřebitele hlasujícího svýma nohama a peněženkou. A pokud hovoříme o dlouhodobých investorech, nevidím zase takový rozpor mezi jejich zájmy a tím, že by se firma měla zaměřit na zákazníka, být zodpovědná ke společnosti a životnímu prostředí, atd.

Ve skutečnosti totiž podle mne nehovoříme o dilematu mezi těmito faktory a maximalizací hodnoty, ale o rozporu mezi těmito faktory a snahou krátkodobě nakopávat cenu akcie. Jinak řečeno, je to do značné míry jen další z variací na téma dlouhodobého rozvoje a skutečné maximalizace hodnoty na straně jedné a krátkodobého/krátkozrakého dojení trhu, prostředí a společnosti na straně druhé. Nevím, jaký přínos mají nějaké certifikace. Největší „hodnotou“ je podle mne bez diskuse rozumný a uvažující spotřebitel, který například nenakupuje houfně balené vody, či jablka z druhého konce světa, když vedle na polici jsou ty místní.

Danone každopádně v minulém roce vydělalo rekordní téměř 2 miliardy eur volného toku hotovosti (provozní cash flow bez investic – viz poslední tři řádky tabulky od Morningstar). Pokud by firma generovala stejnou částku i nadále, hodnota tohoto toku hotovosti by dosahovala 49 miliard eur. Kapitalizace dosahuje 43,5 miliardy eur, takže laťka je nastavená celkem jasně: Podle trhu bude o něco hůře, než minulý rok. Pro srovnání: Před časem jsme se tu podobným pohledem dívali na Nestlé. U ní investoři zhruba čekají, že bude vydělávat průměr posledních pěti let.