Turecký zmar aneb nekompetentní vedení země?

Hodně živo je na finančních aktivech s nálepkou „made in Turkey“. Investoři berou nohy na ramena a vyprodávají jak turecké akcie, tak také liru. Konflikt s USA totiž nabírá na obrátkách. Lira spadla na historická minima proti dolaru. Výzva prezidenta Recepa Erdogana, aby občané prodávali devízy a zlato a kupovali liry, totiž „vyprovokovala“ amerického protějška Donalda Trumpa. Ten tak rozkázal zvýšit celní sazby na dovoz oceli a hliníku na dvojnásobek (20 % a 50 %). Navázal tak na sérii sankcí, které USA v průběhu července přislíbily. A teď ten hlavní problém – oslabování turecké liry zadělává na pořádné problémy. Velká část státního dluhu je totiž denominována v dolarech. Jeho relativní hodnota tedy s oslabením domácí měny stoupá. Přirozeně se tak zvyšuje obava, že Turecko nebude svým závazkům schopno dostát. Přehřátí ekonomiky a následná inflace stojí na pozadí celé ekonomické hrůzy. Turecká centrální banka ztratila kredibilitu. Ostatně, když inflace šplhá na 16 % (červencový údaj) a banka nadále úpěnlivě drží sazby na 17,75 %, je o problémy postaráno. Připočtěme slovní výzvy prezidenta Erdogana nezvyšovat sazby a koktejl pochybností o nezávislosti/kompetenci centrálních bankéřů v zemi je namíchán. Víkendový proslov prezidenta Erdogana nezahrál na zklidňující notu, pročež prozatím není na obzoru vidět pomyslné světlo na konci tunelu. Poslední kroky USA totiž naznačily, kdo drží otěže v probíhajícím sporu. Pokud by triumvirát (prezident, ministr financí, centrální banka) přispěchal byť třeba i s rozumným řešením, mohou USA přikročit k vyostření sankcí tak, jak to udělaly s celními sazbami.

 

Jan Šumbera