Žene Trump své spojence do náruče Číny?

Podle některých názorů zahraniční politika Donalda Trumpa tlačí Japonsko do náruče Číny. Například Wall Street Journal se domnívá, že „Trumpovy obchodní bojůvky sbližují Čínu a Japonsko“. Foreign Policy má ovšem za to, že ač na podobných tvrzeních je něco pravdy, Tokio „Peking za Washington jen tak nevymění“. Japonská politika vůči Číně je ale stále pragmatičtější, protože jednak roste moc Pekingu a globální role USA je značně nejistá.

FP tvrdí, že Trumpova zahraniční politika připomíná horskou dráhu a Japonsko tento vývoj cítí velmi silně. Spojené státy se mimo jiné stáhly z takzvaného Transpacifického partnerství, které předtím představovalo klíčovou multiraterální obchodní dohodu prosazovanou právě Washingtonem, ale i Japonci. Trump následně několikrát otřásl základy dlouholetých vztahů s Japonskem i Jižní Koreou, když tyto země obviňoval z parazitování na amerických výdajích na obranu.

Japonsko stejně jako Kanada či EU je předmětem Trumpových útoků i přesto, že je dlouhodobým spojencem USA. Japonská vláda se nyní obává i toho, že Trumpova vláda přehání význam dohody se Severní Koreou a ve skutečnosti nemá žádnou ucelenou strategii při jednání s Čínou. Japonsko sice nikdy nepodporovalo politiku vyvíjení maximálního tlaku na Severní Koreu, ale dnes se bojí opačného extrému, který by znamenal příliš mnoho ústupků této zemi. Trump totiž například nabídl ukončení vojenských cvičení s Jižní Koreou, která nazval „drahou provokací“. A učinil tak bez jakékoliv diskuse s korejskými partnery či s Japonci.

FP poukazuje na to, že ve stejnou dobu, kdy se zhoršují vztahy mezi USA a Japonskem, dochází k opačnému vývoji ve vztazích mezi Japonskem a Čínou. Obě strany jsou na sobě silně závislé v oblasti obchodu a mají zájem na udržení stability v regionu. V poslední době tak došlo k několika vzájemným návštěvám vysokých představitelů obou zemí, kdy se jednalo o čínském projektu Nové hedvábné stezky či o obchodních dohodách v rámci trojky Čína – Japonsko – Jižní Korea.

„Podobné kroky jsou vítány, ale v celkovém pohledu mají stále jen omezený význam. Jde o pragmatismus a mezi Japonskem a Čínou stále přetrvávají strategické spory. Týkají se například přírodních zdrojů v Jihočínském moři, čínského zbrojení a modernizace armády či vztahu s Tchaj-wanem. A i když se objevují legitimní obavy související s Trumpovou nepřátelskou rétorikou vůči spojencům, Japonsko má stále pevnou vazbu na americké bezpečnostní záruky. Na tom nic nezměnily ani Trumpovy slovní útoky,“ píše FP.

Zdroj: Foreign Policy