ECB si odkládáním růstu sazeb kope japonskou past

ECB včera oznámila revoluční krok. Pokud všechno půjde tak, jak předpokládá, projekt QE (dolévání likvidity na trh) skončí na konci roku 2018. Od konce září do prosince bude postupně omezován z dnešních 30 na 15 miliard eur za měsíc a pak jednoduše skončí.

Jako by se však ECB tohoto významného kroku sama zalekla a veškeré další momenty posledního rozhodnutí nesou výraznou holubičí stopu. Nejen všeobecně očekávané rozhodnutí dál reinvestovat jistiny splatných dluhopisů v bilanci. Především jde o závazek držet všechny současné sazby beze změny (včetně klíčové záporné depozitní sazby) alespoň do léta 2019.

Takto silný nový závazek je bezesporu největším překvapením červnového rozhodnutí. My sami jsme počítali s koncem politiky záporných sazeb spíše dříve. Eurové krátké i delší sazby na to logicky reagovaly poklesem. A jinou možnost než pád nemělo bezprostředně ani euro. Je třeba si uvědomit, že americký Fed na druhém břehu Atlantiku v tuto chvíli již poměrně agresivně utahuje měnové kohouty a bude v tom dál pokračovat.

V roce 2019 se pak můžeme dostat do dříve těžko myslitelné situace. Fed bude na vrcholu cyklu se sazbami poblíž 3%, zatímco ECB se stále bude připravovat na návrat úrokových sazeb nad nulu. Na tiskové konferenci Mario Draghi sám přiznal, že dnešní rozhodnutí je jistým kompromisem mezi jestřáby a holubicemi v bankovní radě. Jestřábi tedy v tuto chvíli jednoduše nedokázali prosadit více. .

Éra silnějšího eura se tak svým způsobem opět odkládá. Jeho zisky v roce 2019 ale ve finále mohou být o to výraznější. Dalším výrazným nárůstem rozpětí mezi eurovými a dolarovými sazbami si ECB tak trochu kope “japonskou past”. V horších časech bude mít Fed daleko více prostoru uvolnit měnové kohouty a oslabit dolar….a euro pak může začít prudce posilovat ve chvíli, kdy se to ECB a celé eurozóně bude hodit nejméně.