Druhá zaměstnání mění názor na práci

Kazuhiro Hasegawa už tři roky řídí taxi. Tuto práci si chválí navzdory 18hodinovým směnám. Ale, říká, že poslední dobou mu to na zaplacení výdajů nestačí.

4,5 milionu až 4,8 milionu jenů (887 tisíc - 947 tisíc Kč) ročně, které si vydělá, mu nestačí, aby zaplatil hypotéku a synovi univerzitu. „Nemám na výběr, musím mít dvě zaměstnání, protože můj příjem je nestálý,“ řekl Hasegawa, 51, který si přivydělává pár tisíc jenů měsíčně natáčením a zpracováním videí pro firmy. „Nemám čas na odpočinek. Snažím se vyhnout se nedostatku spánku, protože při řízení taxi by to byl problém.“

Rekordní počet japonských zaměstnanců jako je Hasegawa si bere druhou práci, aby si vydělali nějaké peníze navíc. Mzdy stagnují a další práce jim dává naději, že budou moci utratit více. Ale ve společnosti neblaze proslulé dlouhou pracovní dobou jim to také přidává obavy z přepracování.

Ohlasy vlády

Mnoho firem příliv pracovníků na částečný pracovní úvazek z důvodu pracovní krize vítá. Vláda uvolnila pravidla, která zabraňovala nebo odrazovala zaměstnance, aby si vzali druhé zaměstnání. Výsledkem je, že rekordních 7,44 milionů Japonců (neboli 11 % pracovní síly oproti 5,33 % v roce 2015) má letos podle firmy Lancers Inc, která pomáhá živnostníkům najít si práci, alespoň dvě zaměstnání.

Stále to ale nedosahuje na země jako USA, kde „gig economy“ (tj. ekonomika, kde mají lidé více pracovních úvazků) funguje už delší dobu. Z dat vyplývá, že asi 20 % americké pracovní síly mělo v roce 2017 druhou práci.

Změna v Japonsku zapadá do cíle premiéra Shinzo Abe vytvořit pracovní sílu, která je schopná přizpůsobit se změnám v ekonomice a nabídnout větší osobní svobodu, která podle něj podpoří růst. Pravdou je, že lidé se dvěma zaměstnáními přispějí podle dat Lancers do ekonomiky odhadem 7,8 bilionů jenů. Ale je tu i odvrácená strana mince.

Jenže japonští zaměstnanci potřebují pracovat asi o 11 % hodin více než v roce 1997, aby si vydělali stejný plat. Současně náklady průměrné domácnosti na život v Tokiu činí asi 3 300 dolarů (72 tisíc Kč) měsíčně, což je podle vládních údajů 6% pokles oproti roku 1997. Mít dvě nebo tři zaměstnání, aby si lidé vydělali na živobytí, podkopává vládní snahy o „reformu pracovního stylu“, včetně navrhovaných limitů na přesčasy reagujících na případy „karoshi“, tedy doslova smrti z přepracování.

„Mohlo by to zvýšit riziko, že jeden člověk bude pracovat více než 100 hodin tím, že přijme 50hodinová zaměstnání ve dvou firmách,“ varoval Kotaro Kurashige, právní zástupce u Anzai Law Office, který zastupuje vedení v pracovních sporech. „O co se vláda snaží, je plné nesrovnalostí,“ dodal. „Nahrazovat snížení peněz z přesčasů přijetím druhého zaměstnání jinde, je jako zapřáhnout vůz před koně.“

Celoživotní zaměstnání

Nově vznikající trend zdůrazňuje úpadek japonského systému celoživotního zaměstnání, ve kterém zaměstnanci v poválečném období měli jistotu práce výměnou za oddanost. To je dnes ale čím dál větší vzácností. Mnoho zaměstnanců s druhým zaměstnáním by se v tradičním systému blížilo důchodovému věku. Skoro polovina Japonců se dvěma zaměstnáními je podle Lancers starší 50 let.

„Nic takového jako celoživotní zaměstnání už není,“ řekl Masaki Shimizu, 32, který vedle svého klasického zaměstnání pro internetový start-up En Factory Inc provozuje kavárnu, kde si klienti mohou pohladit živé ježky a k tomu má další dvě vedlejší zaměstnání. „Potřebuju vedlejšáky, abych se naučil nové dovednosti a rozvinul svoje přednosti,“ vysvětlil Shimizu.

Natsuko Anastasia Ariyama, 25, uvedla, že si vydělá asi 200 000 jenů (40 000 Kč) měsíčně jako pracovnice na univerzitě na plný pracovní úvazek a k tomu 20 000 jenů (4 000 kč) jako spisovatelka a překladatelka. Nemá proplacené přesčasy a ani nedostala přidáno. „Druhou práci jsem začala loni, abych si vydělala něco na útratu,“ řekla a dodala, že práce navíc jí dává i pocit bezpečí.

Přilákat talent

Japonské společnosti tradičně požadovaly, aby jejich zaměstnanci byli svým zaměstnavatelům plně oddaní. Ale čím dál víc jich v tomto ohledu svůj postoj zmírnilo, včetně Rohto Pharmaceutical Co, SoftBank Group Corp, výrobce kopírek Konica Minolta Inc a Shinsei Bank Ltd. Výrobce plenek Unicharm Corp v dubnu povolil svým 1 500 zaměstnancům na plný úvazek vzít si i druhou práci. Rozhodnutí firma učinila částečně proto, aby v době nedostatku pracovních sil pracovníky přilákala a aby podpořila současné zaměstnance v tom, aby získali nové znalosti a dovednosti.

„Došli jsme k tomu, že přínosy z vedlejších zaměstnání převáží nad jejich potenciálními riziky, jako je přepracování, únik informací a odliv mozků,“ řekl Yukinari Watanabe, vedoucí personálního oddělení u Unicharm. Doposud reagoval pouze jeden zaměstnanec, muž po padesátce, který zažádal o to, aby se mohl stát trenérem basketballu pro středoškoláky. „Potřebujeme firmu, která přitáhne schopné pracovníky,“ dodal Watanabe. „Také si myslíme, že zaměstnanci potřebují získat dovednosti, které se dají využít kdekoliv, protože nikdy nevíte, co v této nejisté době může stát.“

Nová pravidla

Poté, co Abe volal po větší pracovní mobilitě, se vláda snažila ustoupit firmám z cesty a vedlejší zaměstnání povolit. V lednu ministr práce odstranil zákaz druhého zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele. Nyní musí zaměstnanci svého zaměstnavatele pouze informovat, než druhou práci přijmou.

Nicméně nedávné případy lidí, kteří se upracovali k smrti, vedou Abeho vládu k pracovním reformám jako k hranici 100 hodin měsíčně přesčasů. Mnoho pracovníků s platem z přesčasů počítá a limity by jejich příjem snížily, řekl Hisashi Yamada, šéf výzkumu v Japan Research Institute. Dokud to lidé mohou obejít tím, že si berou vedlejší zaměstnání, trend práce pro více než jednu společnost bude pravděpodobně pokračovat, domnívá se Yamada.

Ale pokud to pracovníky příliš rozředí, mohlo by to nabourat japonskou kulturu zaměstnanosti, obává se Yamada. „Mnoho japonských firem stále chce, aby se zaměstnanci zaměřili na své hlavní zaměstnání, aby se Japonsko hned nezměnilo v zemi jako Amerika, kde jsou zaměstnání „gig economy“ široce dostupná,“ dodal.

Zdroj: Reuters