Ropa v zemi vs peníze v bance

Christyan Malek z JP Morgan ve svém článku pro Financial Times píše, že éra nízkých cen ropy přes současný boom nemusí být zdaleka u konce. Vidí pro to velmi pádný důvod, OPEC a „Big Oil“ (mezinárodní ropné korporace typu Exxon, BP či Royal Dutch Shell) začínají závod o to, kdo stihne přeměnit svoji „ropu v zemi“ na „peníze v bance“.

S rozvojem elektrických technologií v dopravě a nárůstem regulací, které souvisejí s obavami z klimatické změny, se totiž stává „peak oil demand“ reálnou vyhlídkou již koncem 30. let tohoto století. Jak kdysi řekl šejk Ahmed Yamani „Stejně jako doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamene tak doba ropná neskončí kvůli nedostatku ropy“.

Zejména pro země OPEC, které disponují ohromnými rezervami snadno dostupné ropy, pak nejlepší strategii pro maximalizaci hodnoty jejich rezerv může představovat zvýšení těžby a prodej teď, dokud je poptávka po ropě relativně silná, protože v horizontu několika mála desetiletí bude ropy v poměru k poptávce nadbytek („peak oil demand“) a cena půjde dolů.

Kromě hrozby na straně nabídky je zde přítomná hrozba na straně nabídky – jak široce známý fenomén těžby z břidlic, tak pokrok v dalších oblastech těžby ropy – například „dotěžování“ stávajících ložisek a snižování nákladů těžby. Průměrná cena, za při které dokáží firmy z „Big Oil“ generovat zisk se pohybuje již kolem 50 dolarů za barel a zdá se, že klesající trend bude nadále pokračovat. Pro OPEC to znamená, že hodnota jeho ropných rezerv se bude v čase snižovat a s tím bude klesat ochota členských zemí dodržovat těžební kvóty, které hrají zásadní roli v udržování vysokých cen.

Jan Žemlička