Základní kompas hodnotového investora

Když jsem tu včera poukazoval na zajímavý korporátní příběh jménem Harley Davidson, přemýšlel jsem, zda jej nemám zaškatulkovat jako potenciální hodnotovou investici. Existují pádné argumenty pro, ale také proti. Nejde jen o plané teoretizování. Podívejme se na věc z trochu techničtější stránky.

Tradiční hodnotový přístup můžeme shrnout následovně: Za prvé vybereme skupinu společností, které se obchodují s nízkými valuačními násobky. Za druhé vybereme ty, u kterých to skutečně vypadá, že nabízí skrytou hodnotu. Vyhneme se naopak těm, které se s nízkými násobky obchodují z velmi dobrého důvodu, kterým je většinou nějaká variace alespoň částečného nevratného úpadku firmy. V takovém případě se její akcie jen tváří jako hodnotové investice, jde ale o hodnotovou past.

Na první pohled jednoduchý recept nyní nasaďme na Harley Davidson: Cena jeho akcií si již delší dobu nevede zrovna nejlépe (roční, tříletá i pětiletá návratnost na úrovni 20% ztrát). I přesto se akcie obchoduje s cenou, která je 1,24násobkem tržeb (P/S), téměř 14násobkem zisků (PE) a 3,43násobkem účetní hodnoty akcie (PBV). Nad takovými čísly, a asi zejména nad výší PBV, by hodnotový investor většinou mávl rukou a přesunul by svou pozornost jinam. Jenže možná by šlo o chybu. Pokusím se vysvětlit proč.

K uvedeným číslům je dobré dodat, že návratnost vlastního jmění Harley Davidson se za posledních pět let pohybovala v průměru na 28 %. Což znamená jediné: Ziskovost firmy je relativně k účetní hodnotě vlastního jmění dost vysoká. Není tak divu, že se firma obchoduje s PBV nad hodnotou 3, která většinou působí na hodnotové investory jako spolehlivý repelent. A je otázkou, nakolik je tu PBV ukazatelem (ne)skryté hodnoty. Ukažme si tuto mechaniku na jednoduchém příkladu.

Firma XXL má jednu akcii a po investicích jí každý rok na generované hotovosti zbude 10 Kč. Požadovaná návratnost se u ní pohybuje na 10 % a současná hodnota oněch 10 Kč tedy dosahuje 100 Kč (10/10 %). To je tedy vnitřní/fundamentální hodnota jejího vlastního jmění. Toto cash flow (dejme tomu, že se rovná ziskům) generuje s účetní hodnotou vlastního jmění ve výši 20 Kč a návratnost vlastního jmění ROE pak dosahuje vysokých 50 % (10/20). Šlo by třeba o nějakého výrobce luxusního zboží s atraktivní nikou na trhu a obrovskými maržemi.

Pak je tu podobná firma XL, která stejné volné cash flow generuje s vlastním jměním ve výši 200 Kč. Její ROE pak dosahuje 5 % (10/200). V tomto případě by šlo třeba o nějakou firmu v komoditním, na kapitál náročném odvětví. V obou případech je vnitřní hodnota akcie stejná a dosahuje 100 Kč. XXL má ale díky nízkému vlastnímu jmění vysoké ROE a vysoký násobek PBV dosahující hodnoty 5 (100/20). XL má nízké ROE a nízké PBV dosahující jen hodnoty 0,5 (100/200). XXL by se tedy zdála být na hony vzdálena hodnotové investici, zatímco u XL to platí opak. Nicméně obě firmy jsou férově naceněné a v tomto smyslu samotné PBV (bez pohledu na ROE) mate.

Nyní si ještě pro názornost představme, že se cena akcie XXL z nějakého důvodu nepohybuje na 100 Kč odpovídajících vnitřní hodnotě, ale na 50 Kč i přesto, že se výhled nijak nezměnil. PBV sníží na 2,5. A jsme opět u jádra pudla: Akcie XXL je vzhledem k tomu, co je firma schopna akcionářům generovat, jednoznačně podhodnocena. Již nyní, v tuto chvíli. Splňuje tedy samotné jádro definice hodnotové investice. Jenže PBV se stále pohybuje na relativně vysokých hodnotách a hodnotový investor nad titulem ohrne ret a bude se namísto toho spíše věnovat akcii XL. Ta ale sice láká opticky nízkým PBV, nicméně s ohledem na její schopnost generovat hotovost (a tudíž hodnotu) je naceněná férově.

Na těchto stránkách si čtenář může v článku „Čím se liší dobří hodnotoví investoři od těch špatných?“ přečíst, myslím, dobré pojednání o tom, co to znamená a neznamená zaměřovat se na hodnotu. Výše uvedené můžeme vnímat jako takové malé doplnění, které ale říká jednu důležitou věc: Hodnota = schopnost generovat hotovost, která se dostane k akcionářům (a optimalizace rizika). To by měl být základní kompas, podle kterého by se měli orientovat nejen hodnotoví investoři. A pokud například PBV ukazuje jiným směrem, než tento kompas, jde o podřadný signál.