Eurotragédie: Drama o devíti (či více) dějstvích

Euro je jednoznačnou chybou, triumfem politických ideálů o jednotné Evropě nad základní ekonomickou teorií. To je podle profesora ekonomie Simona Wren-Lewise z University of Oxford základní poselství nové knihy „Eurotragédie: Drama o devíti dějstvích“ od Ashoka Modyho. Ten podle Wren-Lewise „poskytuje jasný popis, jak myšlenka na euro začala dominovat na politické scéně zejména mezi francouzskými elitami a jak Němci souhlasili, ovšem s podmínkou, že právě oni celý systém navrhnou“.

Mody popisuje i to, že před krizí byly ignorovány varovné signály, ale zároveň byla řecká krize využita k implementaci nevhodné ekonomické politiky. Následně rostl „demokratický deficit celého Němci navrženého systému, což se nakonec projevilo růstem popularity populistických stran a hnutí“. Mody přitom tento vývoj sledoval jako člen vedení Mezinárodního měnového fondu a tudíž byl velmi blízko událostem, o kterých píše.

Mody zpochybňuje tvrzení, že Řecko spadlo do krize jen proto, že odmítalo „vzít lék, který mu byl naordinován“. Stejně jako řada dalších ekonomů poukazuje na skutečnost, že vysoké dluhy snižují schopnost a motivaci k investicím, zpomalují ekonomický růst, snižují inflaci či dokonce vedou k deflaci. V konečném důsledku se tak roztáčí spirála, kdy vysoké zadlužení samo o sobě snižuje pravděpodobnost splacení dluhů. Řecko se tak již v letech 2009 a 2010 nacházelo v situaci, kdy by měl nastat default. Ten ale nepřišel, stejně jako nepřišlo odpuštění dluhů, po kterém stále hlasitěji volal MMF.

Překážkou pro tento postup bylo zejména Německo, jehož politici se báli, že by vyvolal velký odpor voličů. MMF ale podle Modyho měl odpustit Řecku splácení pohledávek, které byly v držení fondu. Tento krok by mimo jiné vytvořil mezinárodní tlak na Německo a další evropské věřitele. MMF namísto toho zabránil Řecku i v tom, aby přikročilo k defaultu u některých závazků vůči soukromým investorům i přesto, že část vedení fondu i nezávislí ekonomové považovali takový krok za nezbytnou podmínku celkového snížení dluhové zátěže Řecka.

Wren-Lewis hodnotí Modyho knihu značně pozitivně, ale nesouhlasí ve všem: „Autor píše, jako kdyby mezi ekonomy jasně převažoval názor, že euro nebude fungovat. Podle mého názoru existovaly minimálně dvě další velké skupiny. První z nich tvrdila, že by mohlo fungovat, ale pouze pokud bude dostatečně posílena fiskální politika jako náhrada politiky monetární při pokusech o stabilizaci měnové unie. Já sám jsem byl nepříjemně překvapen, když jsem si četl Pakt růstu a stability, který v podstatě ignoroval kritickou roli fiskální politiky. A pak tu byla skupina ekonomů, kteří euro podporovali, i když není jasné, z jakého důvodu. Možná věřili v jeho funkčnost, možná se jen domnívali, že jde o politicky nevyhnutelný krok.“

Wren-Lewis pak poukazuje ještě na jednu oblast, které se podle něj Mody nevěnuje dostatečně. Jde o zvyšování německé konkurenceschopnosti negativním tlakem na mzdy, ke kterému docházelo po roce 2000. Podle ekonoma šlo o záměrný krok, který měl snížit reálný směnný kurz a zvýšit konkurenceschopnost Německa vůči jiným zemím eurozóny. Následně pak Německu pomohl dostat se z krize v silnější pozici než Francie a další země, což pak posílilo jeho ekonomický a politický vliv v eurozóně. A za druhé tato politika ukázala, že „Německo není ochotno hrát podle pravidel“. Výhled pak podle ekonoma není potěšující: „Pokud jsou evropské elity hlavou a běžní lidé nohama, hrozí, že nohy se nebudou hýbat směrem, kterým by chtěla hlava jít a eurozóna nakonec spadne přímo na obličej.“

Zdroj: Mainly Macro