Čína se stane největší ekonomikou světa. Bude ale její pozice dominantní?

Největší ekonomikou světa nejsou Spojené státy, ale Čína. Ta je sice na druhém místě podle srovnání založeného na základě tržních měnových kurzů. Pokud ovšem vezmeme v úvahu nižší ceny domácího zboží a služeb, je již její ekonomika největší na světě. A právě takový pohled je nejrelevantnější, a to jak co se týče životního standardu, tak třeba ohledně vojenské moci v Číně, píše na stránkách Bloomberg známý ekonom Noah Smith.
 
„V Číně žije čtyřikrát více lidí než v USA a tudíž je rozumné předpokládat, že se Čína stane větší ekonomikou. Není pravděpodobné, že by si jakákoliv průmyslová země dokázala udržet produktivitu čtyřikrát vyšší, než je produktivita čínská. Otázkou ovšem je, jak moc dominantní v globální ekonomice Čína nakonec bude. Čínský produkt roste nyní stabilním tempem kolem 6,5 % a pokud by tomu tak mělo být i nadále, bude v roce 2029 tvořit čtvrtinu světové ekonomiky. V roce 2050 pak 40 % a v roce 2060, kdy by stále měli žít dnešní teenageři, už by představovala více jak 50 % část světového hospodářství, píše Smith.

Americká ekonomika nikdy podobných čísel nedosáhla a podle ekonoma je téměř jisté, že význam Číny bude nakonec vyšší, než kdy byl význam ekonomiky USA. Ovšem udržet 6,5% růst není ani zdaleka jednoduché. Koneckonců ještě v roce 2011 rostl čínský produkt o 10 % a je mnoho důvodů, proč by tempo růstu mělo i nadále klesat. Smith v této souvislosti poukazuje na práci ekonomů Damiena Ma a Williame Adamse, kteří v roce 2013 „popsali mnoho překážek a omezení, na které bude Čína v budoucnu narážet“. Mezi ně patří zejména přírodní zdroje, potraviny a možná i politická nejednota. Aktuální vývoj přitom naznačuje, že tyto predikce jsou relevantní a největší překážkou může být nedostatek pracovní síly.

Počet lidí ve věku mezi 15 – 60 lety začal v Číně klesat už v roce 2012 a do roku 2017 se snížil asi o 5,48 milionu lidí. Podle některých projekcí by populace v produktivním věku měla do poloviny století klesnout téměř o čtvrtinu, a to v případě, že nedojde k dalšímu snížení porodnosti. Méně lidí pak znamená méně ekonomické aktivity a také stárnoucí populaci, což vede k problémům, kterým čelí například Japonsko. Číně navíc může přestat pomáhat urbanizace, která doposud zvyšovala produktivitu. Města jako Peking totiž už dnes násilně vytlačují nové přistěhovalce a je otázka, zde se tito lidé obrátí směrem k menším městům či zpět na venkov.

Dalším omezením je energie, protože Čína stále značně závisí na uhlí. Její vláda se snaží o posun směrem k obnovitelným zdrojům energie. Nicméně taková obrovská změna bude stát peníze a čas. A výčet tím nekončí: Čínské firmy měly doposud přístup k levnému kapitálu ze státem vlastněných bank, což se v budoucnu může významně změnit. Země může kvůli omezování osobních svobod čelit nedostatku talentu, problémem se může stát závislost na importech potravin. V neposlední řadě se vyčerpá prostor pro dovoz levných technologií a jejich prostého kopírování či přímých krádeží. Smith se domnívá, že Čína se téměř jistě stane nejvýznamnější ekonomikou světa. Nicméně je otázkou, zda jí popsané překážky dovolí stát se ekonomikou dominantní.