Ranní glosa: Panika na italském trhu dluhopisů žene vzhůru tamní výnosy

Je-li na trhu panika, tak není nic horšího, než rádoby rázná prohlášení politiků či vyloženě utilitární prohlášení šéfů hedgeových fondů. Přesně do takové kategorie patří včerejší komentáře komisaře Evropské komise Oettingera o tom, že “trhy (Italy) naučí”, či varování legendárního spekulanta Sorose, že Evropu čeká ohromná finanční krize. Když k tomu připočteme spekulace o tomu, kdy vlastně předčasné volby v Itálii budou (spekuluje se dokonce o 29. červenci), není se ani co divit, že italský vládní dluh se prakticky ocitl na kolenou.

Právě termín předčasných voleb v Itálii je v dnešní situaci asi tou nejzajímavější informací pro subjekty v okolních ekonomikách a tvůrce hospodářské politiky jako jsou třeba centrální bankéři. Není totiž pochyb o tom, že předčasné volby budou chtě nechtě referendem o euru a EU, tak jako tomu bylo v případě Řecka před několika lety. Ať už přitom nové volby v Itálii dopadnou jakkoliv, tak čas do nich bude každopádně naplněn velkou nejistotou, což se bude promítat do vyšších rizikových prémií. Jinak řečeno, nemalá část eurozóny bude čelit utaženým finančním podmínkám, přičemž toto období se nebude počítat na dny jako po hlasování o Brexitu, ale půjde minimálně o měsíce.

Přísnější finanční podmínky přetrvávající delší dobu se samozřejmě podepíší na růstu eurozóny a tím pádem se zpožděním i na inflaci. Naše modelové simulace naznačují, že pokud takto vysoké rizikové prémie u vládního dluhu setrvají do konce roku, pak růst HDP eurozóny zpomalí na 1 % (z dnešních 2,5 %), přičemž inflace (na trvalo) zakotví 1,5 %. Pokud by se takto pesimistický scénář skutečně v eurozóně realizoval, tak to pochopitelně není dobrá zpráva pro středoevropské ekonomiky, což možná také vysvětluje, proč jsou regionální měny tak slabé.