Ranní glosa: Turecká lira zastavila pád…, alespoň prozatím

Po výprodeji ruského rublu a argentinského pesa se aktuálně strasti emerging markets zhmotnily především v turecké liře. Včerejší intervence turecké centrální banky, která mimořádně zvýšila úrokové sazby o 300 bps na 16,5 %, sice zastavily její prudký propad, nicméně vyhráno lira zdaleka nemá. Turecká ekonomika se totiž měsíc před klíčovými prezidentskými volbami nachází v nedobré kondici a z celé skupiny rozvíjejících se trhů patří k těm vůbec nejzranitelnějším.

Od začátku roku odepsala turecká lira vůči dolaru již více než 20 %, její propad ovšem akceleroval zejména v posledních týdnech, kdy s sebou táhne i další měny emerging markets, včetně těch středoevropských. Klíčem k pochopení tohoto vývoje je pohled za Atlantik, kde výrazně rostou americké výnosy, a další utahování měnových šroubů je na spadnutí. Samotnému Turecku ovšem uškodilo i dění okolo Íránu, který představuje důležitého obchodního partnera. V neposlední řadě pak stojí za zmínku i rostoucí ceny ropy - jen za poslední dva měsíce vzrostla cena barelu v přepočtu na turecké liry o závratných 50 %.

Turecko však čelí zásadním makroekonomickým problémům i na domácí frontě. Solidní hospodářský růst přes 7 % byl v minulém roce živen úvěrovým boomem (především na straně firem), který přispěl k dvoucifernému růstu inflace. Ta nicméně zůstala bez adekvátní reakce ze strany centrální banky, jež čelí silnému tlaku prezidenta Erdogana označujícího se za “nepřítele vysokých úrokových sazeb”. Turecký prezident totiž razí teorii, že právě vysoké sazby jsou zdrojem inflačních tlaků v ekonomice, proto je považuje za “matku a otce všeho zla“. Tento neortodoxní pohled je ovšem vysoce problematický právě v situaci, kdy ekonomika potřebuje tlumit inflační tlaky a její vnější pozice je jedna z nejzranitelnějších mezi emerging markets, tj. s chronickým deficitem na běžném účtu (5,6 % HDP) a relativně nízkými devizovými rezervami (85 mld. dolarů), které zdaleka nestačí na pokrytí rizikového krátkodobého zahraničního dluhu (181 mld. dolarů).

Přesně za měsíc navíc Turecko čekají klíčové prezidentské a parlamentní volby, které formálně změní parlamentní režim na prezidentský. Pokud dle očekávání uspěje současný prezident Erdogan, lze dle jeho slov očekávat ještě výraznější kontrolu měnové politiky v souladu s “Erdoganomics“, což jí na kredibilitě jistě nepřidá. A to při pohledu na křehkou vnější pozici a ve světle utahujících se šroubů americké měnové politiky neznačí příliš povzbudivé vyhlídky…