Ranní glosa: Česká kombinace super-nízké nezaměstnanosti a “normální” inflace

Dnešní česká čísla opět centrální bance dokreslí obrázek ekonomiky, která se pomalu ale jistě přehřívá a kde je zapotřebí postupně utahovat měnové kohouty. Nezaměstnanost by v dubnu měla klesnout na nová historická minima (3,1 %) a inflace lehce zrychlit k 1,8 %. Jádrová inflace (očištěná zejména o potraviny a pohonné hmoty), která odráží lépe inflační tlaky z domácí ekonomiky, může růst ještě o desetinku rychleji.

Česko tak definitivně patří do skupiny evropských ekonomik, které jsou takzvaně “napřed” - nezaměstnanost se delší dobu pohybuje na historických minimech a pomalu ale jistě to vidíme ve zrychlujících mzdách. V Itálii nebo ve Francii si zaměstnanci o podobném “luxusu” mohou nechat pouze zdát. I přesto zatím nevidíme v české ekonomice nijak výrazné inflační tlaky - inflace se spíše vrací ke svému normálu. Částečně to je důsledek tvrdších měnových podmínek - silnější koruny a vyšších úrokových sazeb. Ty ale nevysvětlují vše. A podobný paradox vidíme i v dalších vyspělých ekonomikách - klesající nezaměstnanost jako by měla jen velice mírný dopad na inflaci. Rozbila se snad Phillipsova křivka, podle které ekonomové vysvětlují negativní vztah mezi nezaměstnaností a inflací?

Ekonomové Banky pro mezinárodní platby (BIS) se snaží vysvětlit tento paradox “nefunkční” Phillipsovy křivky demografickými změnami. Podle nové studie (https://bit.ly/2jJJAfk) má nárůst podílu lidí v produktivním věku na celkové populaci negativní dopady do inflační dynamiky. To byl ostatně případ “nejen” Česka posledních deseti let, ale i řady dalších vyspělých ekonomik. Ostatně i tolik zmiňovaná japonská deflace zuřila nejvíce v době, kdy byl index závislosti (podíl věkových skupin 0-15 a 65+ na věkové skupině 15-65 let) nejnižší.