Čína je "národ poblíž Arktidy" a chce být polární velmocí

Když si v půlce února směli obyvatelé Domu sněžných pand v Ahtarijské zoo ve Finsku poprvé hrát venku, váleli se a kutáleli v bílé pokrývce. Finsku je čínský prezident Si Ťin-pching přislíbil cestou do Ameriky. Řekl, že tito huňáči budou sloužit jako „poslové míru“. Aby svým hostitelům polichotil, využil prezident Si na této cestě aljašskou čerpací stanici. Místní mluvčí jej citoval: americký sever je „mytické, až mystické místo“, trochu „jako Šangri-la“.

Si projevuje o arktické země čím dál větší zájem. V roce 2014 ve své řeči prozradil, že i Čína se chce stát „polární velmocí“. Loni se setkal s lídry sedmi (z celkových osmi) členů Arktické rady, skupiny zemí severu, která v roce 2013 dovolila Číně a čtyřem dalším asijským státům získat statut pozorovatele. V lednu vydala čínská vláda první dokument, který nastiňuje její arktickou strategii. Dokument mluví o Číně jako o „národu poblíž Arktidy“ (nehledě na to, že její nejsevernější osídlení není k Arktidě blíž než Berlín). Dále propojil čínské arktické plány s novou hedvábnou stezkou – projektem na budování infrastruktury v zahraničí v zájmu zlepšení propojení Asie, Afriky a Evropy.

Čím je Arktida tak přitažlivá?

Čínské ambice popohání široké pole zájmů. Svým vědcům chce zpřístupnit Arktidu, aby mohli, mimo jiné, zjistit, jak tání ledu ovlivňuje počasí. Jejich poznatky by mohly pomoci Číně najít odpověď na problém znečištěného ovzduší a nedostatku vody. Čína si také brousí zuby na arktické zdroje, které bude čím dál jednodušší získat, jak vrstva ledu ustupuje. Řadí se do nich ryby, minerály, ropa a plyn. V tomto regionu by se mohla podle americké vládní agentury United States Geological Survey nalézat až čtvrtina světových ještě neobjevených uhlovodíků. Čínské firmy mají zájem hlavně o těžbu zinku, uranu a vzácných zemin v Grónsku.

Jak led taje, mohla by být plavba po arktických vodách pro přepravní lodě jednodušší. Čína je z této možnosti nadšená. Její média o tom hovoří jako o „ledové hedvábné stezce“. V nadcházejících dekádách by mohly tyto námořní cesty zkrátit trasu mezi Šanghají a Evropou o několik tisíc kilometrů. Posílat lodě přes Arktidu by také mohlo pomoci oživit přístavní města na severovýchodě Číny, poznamenala Anne-Marie Brady, autorka knihy „Čína jako polární velmoc“. Aby Čína zjednodušila přepravu, zvažuje v Arktidě výstavbu přístavů a další infrastruktury. Čínské státní firmy doma mluví o výstavbě arktické železnice přes Finsko.

Čínští analytici věří, že arktická trasa by pomohla Číně i strategicky. Mohla by snížit potřebu dodávat zboží skrz Malacký průliv mezi Malajsijským poloostrovem a indonéskou Sumatrou, který je dopravním uzlem spojující Tichý a Indický oceán. Prochází tudy značná část čínské globální přepravy. A možná blokáda tohoto průlivu, například pokud by měla vypuknout válka s Amerikou, vyvolává v Číně obavy.

Na Arktidě sice nejsou žádné územní spory, ale je tam několik citlivých otázek, včetně nároku Kanady na Severozápadní průjezd. Jedná se o transarktickou námořní cestu, kterou Amerika považuje za mezinárodní, tj. nepatřící žádnému státu. Čína nechce vypadat jako neohrabaný vetřelec. Jedním z bodů vládního dokumentu bylo zmírnit obavy, že by se Čína mohla do Arktidy vetřít podobně, jako tomu bylo v Jihočínském moři. Dokument zdůrazňuje, že Čína bude hrát podle mezinárodních pravidel a spolupracovat s Arktickou radou (její členové zahrnují polární velmoci jako Ameriku a Rusko).

Spousta nearktických zemí, včetně těch evropských, má podobné sny. Ale co se množství peněz týče, které regionu slíbila anebo už do něj nalila, je Čína daleko před nimi, říká Marc Lanteigne z novozélandské Massey University. Nejvíce zatím investovala do Ruska. Jednou z těchto investic byla elektrárna na zemní plyn na Sibiři, jež byla uvedena do provozu v prosinci. Rusko bylo kdysi ohledně čínských plánů velice cynické. Ale od krize na Ukrajině se musí po investicích do svého arktického regionu poohlížet na východě.

Zájem čínských firem může být pro mnohé arktické komunity dobrou zprávou. Jen málo dalšího investorů prokázalo ochotu spolknout vysoké náklady a pomalé výnosy, které jsou na dalekém severu nevyhnutelné. Ale vměšování Číny vyvolává i kritiku. Zelení, kteří by nejraději viděli Arktidu bez poskvrnky, se obávají, že čínské peníze podpoří projekty, které povedou ke znečištění. Arktida je relativně stabilní a konflikt zde není pravděpodobný. Může tak přitahovat čínské firmy, které hledají, kam své peníze zaparkovat.

Obavy a nejistoty

Hlavní obavou arktických zemí je, že čínské ambice vyústí v postupnou změnu politiky regionu tak, aby Čína získala více vlivu na rozhodování o správě Arktidy. Sledovat by se mělo hlavně Grónsko. Politické elity zde upřednostňují nezávislost na Dánsku, ale nejdou do toho naplno, protože ekonomika tohoto ostrova je na dánské podpoře závislá. Vyhlídka čínských investic by to mohla změnit. Pokud by se mělo Grónsko stát více nezávislé, Čína by mohla využít svůj vliv, který tam má, aby na zasedání arktických zemí pomohla prosadit své vlastní zájmy. Podobně využívá svůj vliv v Kambodži a Laosu, kde brání Sdružení národů jihovýchodní Asie kritizovat chování Číny v jejich sousedství.

Navzdory všem ujištěním Číny je možné, že se její rétorika změní, až začnou investice na Arktidě růst. Čínští diplomaté se mohou vztekat, že na správě Arktidy mají jen omezené slovo. V současnosti nesmí Čína, stejně jako další pozorovatelé, na zasedání Arktické rady pronášet řeč nebo volit. Aki Tonami z Cukubské univerzity v Japonsku říká, že čínský vládní dokument se věnuje Arktické radě méně, než by se dalo čekat vzhledem k její důležitosti. V nadcházejících letech by mohla Čína dávat přednost bilaterálním jednání v otázkách Arktidy anebo např. na půdě OSN, kde se cítí být silnější v kramflecích, dodává Adam MacDonald z kanadské Dalhousie University. Anebo by Čína mohla začít tlačit na restrukturalizaci Arktické rady tak, aby měly nearktické státy prominentnější postavení.

Hrát si s administrativou Arktidy by ale mohlo být riskantní. Mnoho zemí věří, že ta současná odvedla dobrou práci v zajištění dobrých sousedských vztahů. Dostupnost hospodářských přínosů tající Arktidy trvá déle, než se čekalo. To také může vysvětlit, proč se některé země regionu nehašteří ještě více. Je toho totiž zatím málo, o co by se mohly přetahovat.

Pokud by Amerika, nejmocnější země regionu, projevila více zájmu, bylo by jednodušší přijít na to, jak vyjít rostoucím zájmům nearktických zemí vstříc. Andrew Holland z think-tanku American Security Project je přesvědčený, že dokud bude Donald Trump prezidentem, budou Spojené státy věnovat debatě o Arktidě jen malou pozornost. Čínská stezka na severní pól se tak otevírá.

Zdroj: The Economist