Ranní glosa: Trumpovo clo ohrožuje plány amerických těžařů

Plány Donalda Trumpa na ochranu vybraných domácích odvětví nabírají konkrétních obrysů. Proti „nefér“ konkurenci ze zahraničí hodlají Spojené státy zavést cla ve výši 25 % na dovoz ocele a 10 % na dovoz hliníku. Hlasy o rozpoutání obchodní války amerického prezidenta nejenže netrápí, ale dle jeho slov jsou dokonce obchodní války „dobré“ a „dají se snadno vyhrát“. Ať již Trump myslí výhrou cokoli, těžit z těchto opatření s jistotou nebude – spolu s mnoha jinými odvětvími – americký ropný průmysl.

Američtí producenti přitom zažívají snové časy. Produkce v listopadu pokořila hranici 10 mil. barelů denně – historický rekord ze 70. let – a na vlně druhé břidlicové revoluce USA neohroženě směřují do pozice největšího producenta ropy na světě. K tomu je nicméně zapotřebí kontinuálně budovat infrastrukturu, která zajistí nejen těžbu dodatečných barelů ropy, ale také jejich transfer do jednotlivých terminálů pomocí ropovodů. A především ve druhém případě je americký ropný průmysl silně závislý na importu kvalitní oceli ze zahraničí, jak ukazuje její téměř 80% podíl při konstrukci posledních ropovodů. Jakkoli američtí břidlicáři prokázali v posledních letech vysokou míru flexibility, zvýšení cen klíčových komponentů o čtvrtinu by představovalo nečekaný nákladový šok a ohrožení jejich optimistických vyhlídek.

Trable břidlicářů však automaticky neznamenají, že OPEC může slavit. Pokud by se totiž naplnil černý scénář, kdy by americká cla vyvolala protiopatření, o kterých mluví Evropská unie nebo Čína, vlna protekcionismu by znamenala nejen destrukci poválečného liberálního řádu Pax Americana, ale těžkou ránu by schytala i celá globální ekonomika. Zprostředkovaně by tento šok samozřejmě zasáhl také spotřebu ropy. Její solidní růst sice prozatím všichni považují za konstantu, nicméně právě skrze tuto proměnnou by byli zasaženi jednotliví producenti ropy bez výjimky.

Než však propadat tomuto apokalyptickému scénáři, je na místě počkat si na finální podobu Trumpových opatření. Ta by nakonec nemusela být natolik bolestivá, popřípadě se mohou cla brzy ukázat jako „neudržitelná“, podobě jako v případě snah G. Bushe mladšího na počátku minulé dekády. I ten totiž naznal, že obchodní války se ze své podstaty vyhrát nedají a poraženými jsou nakonec všichni.