Doživotně prezidentem aneb současná realita čínské politiky

Rozhodnutí z 25. února zrušit omezení počtu funkčních období čínského prezidenta Si Ťin-pchinga umožnilo nahlédnout pod masku čínské politiky. A odhaluje, že v době, kdy vládnoucí komunistická strana prezentuje Čínu jako moderní, spolehlivý a zodpovědný stát, schopný bránit globalizaci, představuje jejich vnitřní politický systém s monopolem jedné strany prospěchářského dinosaura. A také dokazuje, že snahy čínských lídrů stranu reformovat moc daleko nedošly.

Tyto snahy začaly už v 80. letech za legendárního Teng Siao-pchinga. Ve snaze podpořit předvídatelnost a institucionální stabilitu po chaosu posledních let Mao Ce-tunga, zavedl Teng sérii reforem, které postavily právo nad autoritářské řízení. Reformy obsahovaly povinný věk odchodu do důchodu a omezení počtu funkčních období čelných politiků. Podle ústavy z roku 1982 nesmí prezident sloužit více než dvě po sobě jdoucí období. Ale ústředním výborem nově ohlášený návrh se chce tohoto omezení zbavit. Doporučení výboru se odkývne na zasedání národního lidového kongresu, které začíná 5. března.

Současný čínský prezident Si se již postavil k několika Tengovým reformám zády. V roce 1980 varoval Teng před přílišnou koncentrací moci v rukou jedné osoby. Řekl, že země potřebuje jasněji rozlišovat mezi rolí strany a rolí vlády a také mluvil o potřebě „vyřešit problém postoupení nástupnictví“. Si má ještě autoritářštější pozici než jeho předchůdce Mao, rozmazal dělící linii mezi stranou a státem a odložil, ne vyřešil, problém svého nástupnictví.

Výsledkem je, že politický systém je čím dál více neprůhledný a nepředvídatelný. Události, které vedly k návrhu na odstranění omezení mandátu, napovídají o vážnosti situace v čínské politice. Ústřední výbor vydal své ústavní návrhy, jedním z nichž byl návrh zrušení limitu funkčních období, v dokumentu datovaném k 26. lednu. Toho dne ale žádné prohlášení výboru neproběhlo. Výbor se sešel ještě předtím 18. a 19. ledna, kdy se vydalo komuniké o ústavních změnách, ale některé podrobnosti chyběly. Návrhy změn ústavy tak musely proběhnout jak 19. ledna, tak 26. ledna. Ale až do 25. února nebylo jasné, že vůbec vyvstala otázka revize klausule počtu funkčních období.

Ústřední výbor byl svolán ještě na 26. února kvůli přípravám parlamentního zasedání. Normálně proběhne mezi jednotlivými jednání ústředního výboru několik měsíců. Potřeba projednat změny ústavy ale mohla vyžadovat jedno navíc, ale ani o jednom z nedávných dvou jednání se moc neví. Tato jednání totiž probíhají za zavřenými dveřmi a skoro v takové tajnosti, jak kdysi za Maa.

Další revize, kterou má schválit parlament, upevní ústavní právo strany vládnout. V současnosti je role strany zmíněna pouze v preambuli. Dodatek dá v prvním článku ústavy jasně najevo, že strana musí zůstat u moci. To dále naruší oddělení stranou a státu. Stejně jako souhlas, který udělí parlament novému národnímu dozorčímu orgánu – velice mocné protikorupční instituci, ve které jsou hierarchie státu i strany nerozlučně propojené.

Během posledního roku usiloval Si o představení Číny jako příkladu pro další země - meritokratická autokracie, která se držela v čele díky rychlému hospodářskému růstu a vyhýbala se zmateným změnám v politice, které postihly demokracie. Je ale otázka, zda země s doživotním prezidentem a bez oddělení strany od státu, bude lákavým modelem.

Zdroj: The Economist