Globální liberální řád se otřásá v základech. Nastane světový diktát Číny?

Na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu proti sobě stanuly alespoň tři verze budoucího světového řádu. Donald Trump velel k plnému stažení USA ze současného řádu. Číňané vidí nový globální ekonomický systém s centrem v Pekingu. A mezitím kanadský Justin Trudeau a francouzský Emmanuel Macron burcovali západní lídry, aby se více opřeli do současného liberálního uspořádání. Jak se na globální řád dívají Robert Muggah z Igarapé Institute a Yves Tiberghien z Institute of Asian Research při University of British Columbia?

Byla by chyba myslet si, že jde jen o prázdné řeči. Tato debata je zcela vážná. Její výsledek pravděpodobně určí budoucí celosvětovou stabilitu, bezpečnost a blahobyt. A pokud se lídři čelných zemí a mezinárodní organizace nedokážou dohodnout, čeká nás bouřlivá jízda. Spíš než se stáhnout je třeba přijít s novými myšlenkami, institucemi a konkrétními návrhy, jak blížící se bouři nasměrovat.

Žijeme v neobyčejné době. Globální liberální řád je v pokročilém stádiu rozpadu. Jak se mezinárodní systému pomalu přesouvá od unipolárního systému k multipolárnímu, je systém vystaven hluboké nestabilitě. Pokud se k situaci nebude přistupovat velmi pečlivě, je dost možné, že nás čeká skutečný kolaps. Otázkou je, zda jsou naši světoví lídři schopni plně pochopit, co se právě děje a vyvolat hromadnou akci k nastavení nových pravidel.

I když se všichni shodují na tom, že systém založený na pravidlech je nezbytný pro řízení bezpečnosti a obchodu, dochází k mocenským půtkám o to, kdo ta pravidla píše a vynucuje. Pozoruhodný nárůst Číny během minulých dvou dekád a relativní pokles USA značí, že budou lítat třísky. Nicméně západ si je jen matně vědom toho, co se děje. A pravděpodobnost toho, že se hrubě přepočítal, roste spolu s pravděpodobností devastujícího dopadu na globální ekonomiku.

Abychom pochopili tyto seismické posuny, měli bychom zohlednit následujících pět faktů:

1. Čína předbíhá USA v boji o ekonomické prvenství. Podle statistik Spectator Index bude 35 % světového růstu mezi lety 2017 a 2019 pocházet z Číny, 18 % z USA, 9 % z Indie a 8 % z Evropy. Do roku 2050 bude pravděpodobně prvních pět pozic největších globálních ekonomik obsazovat Čína, Indie, USA, Brazílie a Indonésie. Je západ alespoň vzdáleně připraven na takovýto svět?

2. Celosvětově vede Čína v urbanizaci a rozvoji infrastruktury. Její projekt nové hedvábné stezky za 900 miliard dolarů se ve svém už pátém roce může pyšnit novými silnicemi, dopravními cestami a projekty výstavby ve více jak 65 zemích. Hlavní myšlenkou je doslova přesíťování globálního obchodu z Číny skrze Asii, Střední Východ, Afriku a Evropu.

3. Čína je na cestě stát se globální zelenou energetikou. Podepsala Pařížskou dohodu o klimatu a naznačila, že se chce chopit vedení v úsilí snížit klimatické změny. Do roku 2025 by měla být většina nových aut v Číně plně elektrických. Dále Čína omezuje spotřebu uhlí a zavázala se omezit smog. To už se jí začíná dařit - vzduch v Pekingu je letošní zimu o 30 % čistší než loni.

4. Čína také určuje tempo digitální ekonomiky, včetně bezhotovostních plateb. Ve větších městech je až 90 % všech komerčních a maloobchodních transakcí v samoobsluhách a kavárnách provedeno skrze Alipay a Wechat. Nakupování přes internetovou společnost Alibaba je v současnosti nejrychlejší na světě, přičemž firma dokázala utržit i 25 miliard dolarů za den. To zastiňuje i výnosy z tzv. černého pátku a kyberpondělí v USA.

5. Čínské univerzity se umisťují na předních světových příčkách. Pekingská univerzita a Univerzita Čching-chua poskočily během pěti let z umístění hluboko pod top 200 až do top 30. A postupně je dohání dalších 40 univerzit, které by se mohly vyšplhat mezi elitu během příštích let. I když čínští studenti stále cestují za vzděláním do Severní Ameriky a západní Evropy, brzy již nebudou muset.

V této pro nás svízelné situaci je určitá ironie. Na jednu stranu zažívá svět nesrovnatelnou míru prosperity a propojení díky Amerikou podporovanému globálnímu liberálnímu řádu. Na stranu druhou jsou tyto pokroky spojené s čím dál větší komplexitou a systémovými riziky, které zvyšují náchylnost řádu k jeho kolapsu. Světové i národní instituce postupně přestávají otřesy tohoto systému zvládat.

Svět čelí hrozbám od klimatických změn až po masivní technologický pokrok a nutně potřebuje stabilní a schopné globální vedení řízení. A přesto roste odpor vůči liberálnímu řízení v důsledku rostoucích nerovností a frustrace z jeho selhání. Francis Fukuyama a Jan-Werner Müller vidí populismus a nárůst provinčního ekonomického nacionalismu jako jednu z největších hrozeb budoucí stability. Riziko chaotického kolapsu systému je reálnější než kdy dřív.

Pokud máme přežít globální geopolitickou přeměnu, musíme nejprve přijmout, že éra, kdy USA byly hegemonem, skončila. Místo toho se svět posouvá k novému multipolárnímu řádu s USA a Čínou v jeho středu.

Zdroj: WEForum