Ranní glosa: ČNB počítá s ještě silnější korunou

ČNB pokračuje v tažení za vyššími (normálními) úrokovými sazbami, a proto včera bankovní rada v souladu s očekáváním trhu znovu zvýšila hlavní úrokovou sazbu centrální banky na 0,75 %. Tedy na úroveň, kde byla naposledy v roce 2012. Vzhledem k tomu, že se centrální bankéři na tento krok trh připravovali s dostatečným předstihem, nešlo o žádné překvapení. Ale ani tak nebyl včerejšek prostý jakýchkoliv novinek. Tou největší bylo asi opětovné zveřejňování prognózy devizového kurzu, který ČNB naposledy publikovala v roce 2013 ještě před zavedením kurzového závazku. Aktuálně z tohoto výhledu vyplývá, že centrální banka ve svých úvahách počítá s ještě silnější korunou, než je tomu nyní. Dokonce by se kurz koruny měl už ve druhém čtvrtletí nacházet pod hranicí 25 EUR/CZK a postupně posilovat na pro letošek závěrečných 24,60 EUR/CZK. To se české měně asi moc líbilo, protože ještě do večera posílila pod úroveň 25,20.

Na druhou stranu si ČNB dala záležet, aby vysvětlila, že prognózu jejího kurzu nelze považovat za „preferovanou či žádoucí úroveň kurzu“. Přesto jde o velmi důležitou informaci, z níž vyplývá především ochota centrální banky pokračovat v normalizaci úrokových sazeb. Tedy přesněji z porovnávání aktuálního vývoje s prognózou. Zjednodušeně se dá říct, že čím slabší bude koruna ve srovnání s výhledem, tím větší nejspíše bude ochota ČNB sazby zvyšovat a naopak. S tím souvisí i druhé překvapení, které vzešlo ze včerejšího zasedání bankovní rady, a sice docela holubičí tóny znějící z ČNB. Podle šéfa centrální banky se totiž prý objevily hlasy, zda ještě se zvýšením sazeb raději nepočkat. Rozhodnutí bylo přesto nakonec jednohlasné. Nicméně ochota jít se sazbami rychleji nahoru už nemusí vypadat až tak přesvědčivě. Guvernér, který ještě nedávno hovořil o minimálně dvojím zvýšením sazeb, však nakonec další růst sazeb ve druhé polovině roku připustil s tím, že jej dokonce považuje za vysoce pravděpodobný. A s tímto krokem počítáme pro druhé pololetí i my. Rozhodujícím faktorem v rychlosti návratu k normálu zůstávají vedle inflace – a tedy hodné zvýšené pozornosti – kurz koruny, uvolněná ECB a tuzemské mzdy.