Fed se snaží chránit Wall Street, ale ekonomice tím škodí

Pokud Fed čelí otázce, proč postupně snižuje monetární stimulaci, když se inflace stále drží pod cílem, obvykle přijde následující odpověď: Jestliže nebudeme sazby zvedat už nyní, nakonec bychom je možná museli zvedat hodně prudce ve chvíli, kdy se ekonomika přehřeje. Podle bývalého člena vedení americké centrální banky Narayana Kocherlakoty je tento strach z rychlého zvedání sazeb poměrně novým jevem. A pro ekonomiku představuje významný problém.

Obavy z prudšího zvedání sazeb tu nebyly vždy. Během devíti zasedání měnového výboru, které se konaly mezi únorem 1994 a únorem 1995, došlo na třech zasedáních ke zvednutí sazeb o půl procentního bodu a na čtvrtém zasedání dokonce o 0,75 procentního bodu. Poté ale převážil názor, že utahování monetární politiky by měl být proces postupný a predikovatelný, píše Kocherlakota.

Dnes již můžeme hovořit o systematické snaze vyhnout se velkým skokům při zvedání sazeb. Na první pohled se může zdát, že jde o posun k holubiččímu přístupu k monetární politice, který dává důraz spíše na uvolněnou politiku než na politiku utaženou. Jenže ve skutečnosti jde o pravý opak. „Abychom pochopili proč, můžeme si představit automobil, jehož řidič se z nějakého důvodu rozhodl nikdy nepoužít brzdy. Takový řidič pak ve snaze vyhnout se riziku nehody řídí celou dobu opatrněji a pomaleji a bude mu trvat mnohem déle dostat se do cíle své cesty,“ míní bývalý centrální bankéř. A Fed se podle jeho názoru nachází přesně v takové situaci.

Fed se rozhodl, že nebude používat prudší brzdění a tudíž při stimulaci postupuje velmi obezřetně, aby se takovému stylu brzdění skutečně vyhnul. Jeho cílem je zabránit tomu, aby se ekonomika značně přiblížila bodu, kdy už se bude skutečně přehřívat. Výsledkem je ovšem inflace, která se nachází soustavně pod cílem, a produkt, který se po téměř celé období 23 posledních let nacházel pod potenciálem. Proč se Fed rozhodl pro takovou změnu svého přístupu?

Ke změně došlo po roce 1994, což byl významný mezník v historii Wall Street. Došlo totiž k takzvanému Velkému dluhopisovému masakru, během něhož proběhla silná korekce cen obligací vedoucí k obrovským ztrátám. Podle řady názorů byla příčinou politika Fedu, který tou dobou zvedal krátkodobé sazby. Od té doby se tak americká centrální banka snaží vyhnout prudšímu zvedání sazeb. Většina běžných lidí ale o onom masakru nikdy neslyšela, protože reálné ekonomiky se nijak zvlášť nedotknul. Takže politika pomalého brzdění, kterou Fed od té doby sleduje, je hlavně snahou ochránit Wall Street, zatímco běžným lidem spíše škodí.

„Netvrdím, že by Fed měl nyní prudce zvedat sazby. Naopak, stimulace by podle mého mínění měla být razantnější. V delším období by ale Fed měl upustit od toho, že zvedá sazby jen o čtvrt procentního bodu jednou za čtvrtletí. Pak totiž bude moci využít prudší brzdu a předtím držet nízké sazby po delší dobu a pomáhat zaměstnanosti i inflaci,“ říká ekonom.

Zdroj: Bloomberg