Středoevropské dluhopisy s ukončením podpory ECB zkáza nečeká

Sedm let nevídaného stimulu Evropské centrální banky dopomohlo k navýšení zahraničních nákupů středoevropského dluhu za 40 miliard EUR. Nyní ale vyvstává otázka: Co se stane, když letos studnice vyschne?

Podle všeho nebudou mít dotyčné země problém konec evropské velkorysosti přežít. Předtím než se v roce 2011 otevřely kohoutky penězovodů z ECB, drželi nerezidenti 150 miliard zlotých polského domácího vládního duhu a 167,5 miliard korun českého dluhu.

Po nějakém čase a po stimulu ECB za 3,5 bilionu euro se čísla zahraničního dluhu vyšplhala nahoru. Polské dluhopisy v rukou nerezidentů vzrostly na 200 miliard zlotých, zatímco v případě České republiky až na 725 miliard korun. "Ačkoli ECB nekupovala polské, české ani maďarské vládní dluhopisy, právě díky skutečnosti, že sazby v srdci Evropy byli tak nízké, mohly mít východoevropské ekonomiky dobrý výkon," řekl Jeremy Cave z Goldman Sachs Asset Management.

Jasná vazba mezi stimulačními kroky ECB a zahraničními nákupy středoevropských dluhopisů naznačuje, že když ECB kohoutky utáhne,dojde pravděpodobně k odlivům.

Ale jsou zde i další faktory, díky kterým naopak peníze do ekonomiky přibývají. Nejméně polovina peněz, které se v loňském roce započítaly do českých dluhopisů, byla v rukou zahraničních investorů, kteří sázeli na to, co se stane, až v Praze ukončí kurzový závazek na koruně, řekl stratég rozvíjejících se trhů společnosti HSBC Murat Toprak. A třeba Rumunsko vděčí za skoro 40% nárůst zahraničního holdingu od roku 2014 pravděpodobně dvěma faktorům: Jak krokům ECB, tak zlepšení svého úvěrového ratingu. Oproti tomu maďarský trh dluhopisů zažil velký příliv, když ECB poprvé v roce 2011 zaplavila trhy levnými penězi. Od té doby klesl zpět, když Budapešť sama přijala nekonvenční měnověpolitická opatření.

„Je velice těžké najít korelaci mezi ECB (kvantitativním uvolňováním) a tím, co jsme zažili v podobě přílivů,“ řekl Toprak podle agentury Reuters. „I když se to zdálo být samozřejmé, není to podpořeno žádnými daty.“

Neexistují žádná oficiální data, která by odkryla původ peněz, které za posledních sedm let do středoevropských dluhopisových trhů přitekly. V roce 2016 Bank of America Merrill Lynch spočítala, že investoři drželi v dluhu denominovaném v měnách rozvíjejících se ekonomik zhruba 407 miliard eur, z čehož jedna čtvrtina byla investována do polského, maďarského a českého dluhu. Ale to se trochu změnilo od roku 2013. Ve skutečnosti došlo podle americké banky k většině pohybů během nákupů dluhopisů americkým Fedem od roku 2009 a během dřívějšího programu ECB, který spočíval v poskytování neomezeného a velmi levného financování bankám.

Pokud ECB skutečně letos pozastaví kvantitativní uvolňování, bude se to odehrávat zhruba ve stejné době jako posuny středoevropských úrokových sazeb. Ty už v podstatě probíhají. Česká centrální banka zvýšila loni sazby dvakrát a letos by je měla zvýšit třikrát. Rumunsko právě zvýšilo sazby poprvé za posledních deset let, zatímco Polsko by mohlo zvýšit sazby později v tomto roce a následně i Maďarsko v roce 2019.

To by mělo přinést dodatečné úroky na středoevropském dluhu ve srovnání s Německem, a také zvýšit reálné výnosy (úroky z obligací očištěné od míry inflace v dané zemi) které jsou v Polsku už teď o více jak 200 bazických bodů vyšší než v Německu. Zároveň ovšem platí, že i když vyšší sazby mohou narušit nynější návratnost dluhopisů na zahraniční finanční prostředky, tak tento pokles může být zmírněn, pokud měna dané země stoupne více než jejich vlastní. Tak se stalo, že velká část loňských zářných výnosů ze středoevropského dluhu pocházela z 12-18% skokových nárůstů regionálních měn (zlotého, forintu i koruny) vůči dolaru. Zlotý a koruna vzrostly o 5,5 procenta také oproti euru.

Zdroj: Reuters