Gorila na hřišti ukazuje, proč se Keynes, Friedman a Hayek tak rozcházeli ve svých teoriích

Rakouská ekonomická škola je důležitá proto, že se do hloubky zabývá ekonomickým a finančním cyklem, nafukováním a praskáním bublin a podobnými jevy. Známý ekonom Brad DeLong se v rozhovoru pro Washington Center for Equitable Growth věnoval jejímu odkazu, relevanci pro současné ekonomické problémy a srovnání se současným středním proudem ekonomie. 

DeLong tvrdí, že dnešní keynesiánství, monetarismus a rakouská škola mají natolik nejasné hranice, že často ani nejde hovořit o tom, jak z jejich pohledu hodnotit daný vývoj v ekonomice a reakci na něj. Podle DeLonga se ale dá říci, že Keynes a Friedman by schvalovali politiku bývalého šéfa Fedu Greenspana a jeho snahy o oživení ekonomiky poté, co se propadla do útlumu. Keynes se totiž domníval, že monetární politika by měla udržovat výši agregátních výdajů na takové úrovni, aby všichni byli schopní najít si zaměstnání. Zároveň by však nemělo docházet k nadměrnému cenovému růstu. 

Friedman uvažoval hodně podobně a tvrdil, že kdyby mělo dojít k velkým posunům v rychlosti oběhu peněz, Fed by na to měl reagovat změnou peněžní nabídky. Ekonomové jako Hayek či Minsky se ale na aktivní monetární politiku využívající změny sazeb a nákupů a prodejů aktiv dívali úplně opačně. Pro ně šlo o „manipulaci“ a tudíž se neshodli ani s Friedmanem, kterého lze považovat za jednoho z nejznámějších libertariánů. 

DeLong tvrdí, že Keynes i Friedman by se shodli na tom, že ekonomiku v rovnováze charakterizuje vyrovnaná peněžní poptávka a nabídka. Pokud totiž poptávka po penězích převyšuje nabídku, lidé omezují své výdaje a snaží se zvýšit zásobu hotovosti. Výsledkem je rostoucí nezaměstnanost a nevyužité výrobní kapacity. Jestliže naopak peněžní nabídka převyšuje poptávku, začne se zvedat inflace. Cílem by tedy měla být rovnováha mezi touto poptávkou a nabídkou, jenže poptávka je proměnlivá a centrální banky se tudíž nákupem a prodejem aktiv snaží peněžní nabídku jejím změnám přizpůsobit. 

Friedman podle DeLonga narážel na to, že trhy podle něj měly vyřešit většinu ekonomických problémů a i když jejich řešení není optimální, vládní byrokracie by byla ještě horší. Ohledně monetární politiky tak neprosazoval aktivismus, ale velmi citlivé sledování předem daných pravidel. „Jenže se ukázalo, že podobná jednoduchá pravidla nefungují moc dobře a my potřebujeme pravidla složitější a i od nich se někdy musíme odchýlit,“ tvrdí DeLong. 

Minsky se na celou věc dívá rozdílně: Souhlasí s tím, že na trzích a v ekonomice vznikají cykly, dodává však, že stejné síly, které ovlivňují chování soukromého sektoru, ovlivňují i sektor vládní. Dochází tedy například k tomu, že když ceny aktiv prudce stoupají a panuje nadměrný optimismus, vláda začne prosazovat deregulaci a snížení míry bankovních rezerv. Pokud naopak přijde recese a propad trhů, ve stejnou dobu začne být prosazována přísnější regulace, která ekonomiku ještě více utlumí. Vláda tak namísto proticyklického chování cyklus pouze prohlubuje. 

Hayek pak byl v podstatě toho názoru, že vše by bylo v pořádku, jen kdyby trhy fungovaly tak, jak mají. Pokud například dojde k prudkému růstu peněžní poptávky, dojde k tomu jen kvůli tomu, že předtím bylo vytvořeno příliš mnoho peněz. A k tomu mohlo dojít jen kvůli nezodpovědným politikům, kteří peníze nezodpovědně tiskli kvůli pokrytí vládních výdajů. A také nezodpovědností bankéřů, kteří poskytovali špatné úvěry. To vše vyvolalo vysokou inflaci a jen ta mohla způsobit recesi a onu vysokou poptávku po penězích. „Pro Hayeka je tak celá věc vlastně o morálce. Vláda se musí chovat morálně, mít vyrovnané rozpočty a bankéřům se musí bránit v nezodpovědném chování. Pak se vše srovná a problémy nebudou,“ interpretuje DeLong Hayeka. 

A jak si DeLong vysvětluje to, že ač byli všichni zmínění ekonomové bezpochyby vysoké inteligence, dospěli často k naprosto rozdílným závěrům? DeLong v této souvislosti poukazuje na jeden vědecký experiment, který říká, že když se zaměříme na nějakou konkrétní věc, jsme schopni ignorovat jiné velmi podstatné faktory. 

Ve zmíněném experimentu byla skupina studentů požádána, aby sledovali záznam, ve kterém na hřiště přišli trénovat basketbaloví hráči, a cílem bylo spočítat, kolikrát si během tréninku přihráli. Asi v polovině projekce přišel doprostřed hřiště velmi pomalu člověk převlečený za gorilu, několikrát se uhodil do hrudi a poté pomalu odešel. Když byli studenti během zpracování výsledků dotázáni, zda si náhodou nevšimli ještě něčeho zajímavého, co se během tréninku stalo, asi dvě třetiny z nich prý o příchodu „gorily“ nevěděly, protože se tak moc soustředily na jinou věc.

Zdroj: Washington Center for Equitable Growth