Smart everything aneb dramatická nerovnováha investic do výzkumu a vývoje

Nedávno vyšel také další pravidelný report OECD Science, Technology and Industry Scoreboard, Zejména se zabývá moderními technologiemi, jejich vznikem, ale také důsledky pro ekonomiku – povinné čtení pro každého správného ekonomického geeka. Leitmotivem této publikace, která zdůrazňuje AI technologie, s tím spojený data-mining a Nrobotizaci, je heslo „Smart everything“.

Data OECD potvrzují dramatický nástup Číny – například ve vědeckém sektoru 14 % nejcitovanějších publikací pochází z Číny, tedy cca trojnásobek než před 15 lety.

Potvrzuje se také dramatická nerovnost ve výzkumu a vývoji. Investice do něj se nejen že koncentrují do několika málo států, ale také do relativně malého počtu firem. 50 největších investorů do R&D provádí 40 % ze všech investic v daném státě v Kanadě a v Americe a dokonce 55 % v Japonsku či v Německu. Centrály 2 000 největších světových R&D korporací se koncentrují pouze v několika ekonomikách, zejména v USA, v Japonsku a v Číně.

Konkrétně v sektoru umělé inteligence se nejvíc patentů přihlašuje v Japonsku, v Korey (díky obrovskému patentovému portfoliu Samsungu) a v USA. EU i přes větší počet obyvatel za těmito státy zaostává.

Tím nejzajímavějším na celém reportu je ale podle mě analýza změny v zaměstnanosti. Mezi roky 2010 a 2015 se zaměstnanost v zemích OECD zvýšila o 5 % (více ve státech NAFTA než v EU). Drtivá většina nových pracovních pozic vznikla ve službách (přes 90 % z 27 milionů nových pracovních pozic). Ve strojírenství jich přibily pouhé dva miliony.

Velkou výjimkou je v tomto směru Česko, kde se přes polovinu nově otevřených pozic objevilo ve strojírenském průmyslu. Je ovšem otázkou kolik takových pozic bude česká ekonomika schopná produkovat i v budoucnu. V tomto směru jsme jakžtakž srovnatelní pouze se Slovenskem, Polskem a Jižní Koreou.