Ranní glosa: Eurozóna roste nad svoje možnosti

Ďábelská série makroekonomických událostí tohoto týdne může dnešním dnem nabrat na zajímavosti, neboť nás dopoledne čeká zveřejnění čerstvých dat za HDP a inflaci z eurozóny. Vzhledem k tomu, že česká ekonomika s výrazným pákovým efektem následuje výkon Německa, musí nás doma zajímat výsledek eurozóny.

Dílčí výsledky přicházející z jednotlivých zemí eurozóny ukazují na to, že se měnové unii ve třetím kvartále opět dařilo. Španělsko rostlo o více než 3 % meziročně, přičemž Francie zahlásila velmi solidní růst 2,1 % (meziročně). Připočteme-li k tomu, že uvnitř jádra eurozóny překvapila lepším než očekávaným výsledkem Belgie, tak je dost dobrá naděje, že výsledek za celou eurozónu bude nakonec minimálně tak silný, jak očekává trh. Pokud by eurozóna vykázala opravdu očekávaný růst na úrovni 2,4 %, tak by šlo již o několikátý kvartál v řadě, kdy ekonomika zjevně roste nad potenciálním růstem, což by podle makroekonomické teorie hlavního proudu mělo přinést inflační tlaky. Ty se ale zatím nedostavují, resp. nedostavují se v takové míře, jak by si tvůrci hospodářské politiky přáli.

Jak již bylo řečeno výše, dnes bude eurozóna kromě HDP reportovat i výsledek inflace za měsíc říjen. Na rozdíl od české ekonomiky, kde jsou inflační tlaky evidentní na každém kroku (aneb nejde jen o drahé máslo a vejce), tak meziroční míra inflace v eurozóně činila v září “jen” 1,5 %. Pokud pak inflaci očistíme o volatilní ceny potravin a pohonných hmot, tak je (jádrová) inflace dokonce ještě nižší - na úrovni 1,1 %. Říjnová inflační data z eurozóny zřejmě nebudou vyšší, což jen může přiživit debatu o tom, proč ECB není schopna plnit svůj inflační cíl a jak dlouho bude muset ekonomika růst nad svým potenciálem, aby inflace dosáhla magické dvojky.