Český sport se trápí, medailí už tolik není. Proč lépe už bylo?

Čeští fanoušci si jen těžce zvykají na neúspěchy napříč různými sportovními disciplínami. Schválně se zamyslete a vzpomeňte si na poslední český sportovní úspěch? Ano, na nějaké si vzpomenete, ale nebude se to týkat fotbalu, hokeje, basketbalu či volejbalu. Tedy zejména kolektivních a těch nejsledovanějších sportů.

Česká fotbalová reprezentace má ještě dva zápasy v kvalifikaci o mistrovství světa před sebou, ale už teď ví, že se na šampionát do Ruska nepodívá. To ostatně není žádná novinka, jelikož se tento scénář opakuje už po třetí za sebou a popáté v samostatné historii České republiky. V tomto časovém období se dostal národní tým na světový šampionát jen v roce 2006 a skončil pod trenérem Brücknerem třetí v základní skupině.

Lepší to je na mistrovství Evropy. Tam český fotbalový tým slavil v roce 1996 stříbro a v roce 2004 bronz. O olympijských hrách pak ani nemluvě. Tam se Česko kvalifikovalo pouze v roce 2000 a nepostoupilo ze základní skupiny. Už to zkrátka není éra Nedvěda, Rosického či Baroše a v tom vidí mnoho bývalých hráčů ten největší problém. Česko zkrátka už nevychovává osobnosti - v elitních světových klubech budete české hráče vidět hrát stabilně jen těžko.

Pak tu máme hokej. Český národní tým ve svých dobách patřil mezi top světovou špičku a sbíral úspěchy jako na běžícím pásu. Jenže už skoro 6 let čeká na medaili z mezinárodní scény. Cenný kov získala reprezentace naposledy v roce 2012 a byl bronzový. A od té doby? Sedmé místo, pak dvakrát čtvrté, páté a naposledy zase sedmé.

Také v NHL českých jmen ubývá. Aktuálně jich figuruje v týmech nejprestižnější hokejové soutěže "jen" 25. V sezoně 2000/2001 jich v nejvyšší zámořské soutěži přitom hrálo 77 (to je historicky nejvíce v jedné sezoně). A také v tomto případě lidé, kteří se pohybují kolem hokeje, vidí největší problém v práci s mládeží. Třeba největší současný talent českého hokeje David Pastrňák odešel už v patnácti letech do Švédska, odkud zamířil právě do NHL. Mimo to, že měl pro hokej skvělé předpoklady, mu švédská cestička do zámoří jistě velmi pomohla. Minimálně to o mnohém svědčí, protože podobné další hráče, jako je právě on, momentálně nemáme.

Ale problém je nejen u dvou nejsledovanějších sportů v Česku. Basketbalová reprezentace zrovna dnes prohrála na mistrovství Evropy s Černou Horou a šance na postup ze základní skupiny už téměř nežije. A to je evropský šampionát z českého pohledu ten nejúspěšnější. Na mistrovství světa ani na olympiádě totiž samostatná Česká republika nikdy nehrála. České fanoušky může alespoň těšit Tomáš Satoranský, jakožto jediný český basketbalista hrající v NBA.

Podobně, jako český basketbal, je na tom i volejbal. Na olympiádě nebyla naše reprezentace od roku 1980, mistrovství světa i Evropy nejsou žádnými šlágry. Až na letošním evropském šampionátu postoupili čeští volejbalisté do čtvrtfinále a to po šestnácti letech. To je ale za tu dobu největší úspěch.

Pyšní však můžeme být na tenis, kde máme momentálně dvě světové jedničky (v ženském singlu i deblu). Velký progres udělal i biatlon, kde se řadíme mezi elitní země a medaile přibývají. Úspěchy čas od času zaznamenávají i další sporty, jako atletika, vodní sporty či florbal. Ale stačí to českým fanouškům? Bylo už i mnohem lépe...