Sdílená ekonomika: Jak ji řeší Evropa?

Při hledání optimálního právního rámce pro sdílenou ekonomiku se naše politická reprezentace může inspirovat u několika evropských zemí. Lídrem je Estonsko.

Česká republika zdaleka není jedinou zemí, která se fenoménem sdílené ekonomiky zabývá. Autoři vládního dokumentu Analýza sdílené ekonomiky a digitálních platforem se obrátili na jiné členské státy, s jejichž institucemi přístup ke sdílené ekonomice konzultovali. Obecně platí, že sdílenou ekonomiku prakticky všude vnímají jako příležitost, které je zapotřebí se dále věnovat a nebránit jí v rozvoji.

V některých členských státech již mají příslušný legislativní rámec poměrně propracovaný, v jiných jsou naopak na samém začátku regulace. Podobně jako je tomu v České republice. Za průkopníka v této oblasti se považuje Estonsko, které má oproti ostatním členským zemím Evropské unie náskok nejen ve sdílené ekonomice, ale digitálních dovednostech jako celku, včetně například elektronizace veřejné správy.

Estonsko, online taxikářů ráj

Estonský parlament letos v červnu přijal zákon, jenž reguluje aktivity online platforem zprostředkující dopravní služby povolující objednávání jízdy a výpočet jízdného skrze elektronickou aplikaci. Účinný bude od listopadu. Norma upravuje, za jakých podmínek lze poskytovat služby zprostředkované digitálně elektronickou platformou a definuje jejich postavení vůči tradiční taxi přepravě.

Smyslem tohoto zákona je nastavit flexibilní regulatorní podmínky, které umožní odlišit mezi jednotlivými byznys modely účastníků trhu zprostředkujících přepravu za zachování jasného právního rámce pro všechny tyto modely.

Nutno říci, že se Estonci vydali opačným směrem, než po jakém například volali mnozí tuzemští taxikáři. To znamená, že v Estonsku nebude nutné, aby řidič taxislužby splňoval dříve platné podmínky profesionálního výcviku a bude ponecháno na samotných taxi společnostech a zprostředkovatelských platformách, aby si samy zajistily výcvik řidičů potřebný k výkonu dané činnosti.

Podobně je tomu u dřívějšího požadavku na vlastnictví taxametru. Ten již nebude zapotřebí, pokud budou skrze digitální aplikaci nejen jízdy taxíkem objednávány, ale i výpočet sazby jízdného bude činěn elektronickou formou. Stejně tak padnou cenové limity pro taxi dopravu. Je to z toho důvodu, že cena za takto sjednanou jízdu bude uživateli známa ještě před jejím započetím. Klient tak má možnost příliš vysokou cenovou nabídku jednoduše odmítnout.

Když stát je kámoš

O připravenosti Estonska svědčí také již běžící pilotní projekt pro dopravní sektor, na kterém se podílí Estonská daňová a celní rada (EDCR) a společnost Uber. Základem je propojení bezhotovostního platebního systému Uberu se systémem bezkontaktního výkaznictví EDCR. Uber v jeho rámci shromažďuje data o transakcích uskutečněných skrze platformu, přičemž část údajů relevantních pro účely zdanění přeposílá přímo do ECDR.

Ta následně tyto údaje zahrnuje do předvyplněných daňových přiznání. V konečném důsledku tak klesá administrativní zátěž ze strany poskytovatelů služeb platformy a zároveň se zvedá úroveň evidence a odvádění daní. ECDR v současnosti vyvíjí univerzálně aplikovatelné technologické řešení, které by umožnilo obdobný postup pro jakoukoliv platformu, potažmo poskytovatele služeb v rámci platformy.

Belgie a P2P

Belgické království má svůj zákon o sdílené ekonomice zatím jen v parlamentu. Jeho návrh byl vládou schválen již loni v červnu. Cílem zákona je podpořit růst služeb poskytovaných skrze aplikace a digitální platformy tím, že dojde k odstranění vstupních bariér pro P2P poskytovatele služeb. Lidem je tak umožněno přivydělat si a vykonávat „podnikatelskou aktivitu malého rozsahu“.

Zákon je namířen zcela a pouze na P2P služby (půjčování věcí či peněz nebo poskytování služeb mezi lidmi přímo bez zprostředkovatelské firmy). Systém stanovený tímto zákonem se neuplatňuje na dočasný nebo sporadický prodej zboží zprostředkovaný skrze digitální platformy (jako například podomácky vyrobené předměty, použitá auta či nábytek a podobně).

Podnikání malého rozsahu v rámci služeb poskytovaných digitálně je od tradičního podnikání rozděleno hranicí příjmu ve výši 5 tisíc eur ročně. Rozdíl pak spočívá v tom, že podnikání malého rozsahu je podrobeno méně intenzivní administrativě, ale i nižšímu zdanění nebo osvobození od povinnosti odvádět příspěvky na sociální zabezpečení.

Do 5 tisíc eur je daňová sazba ve výši 20 procent a současně je zde možnost uplatnění paušální daňové úlevy ve výši padesáti procent z vypočtené daně. Ve skutečnosti je tak zdanění příjmu z podnikání malého rozsahu zdaněno pouze desetiprocentní sazbou. Pokud ale hranici 5 tisíc eur překročíte, příjmy zdaňujete sazbou ve výši 33 procent a také máte povinnost být plátcem daně z přidané hodnoty.

Aby se na tento druh ekonomické aktivity zákon o sdílené ekonomice vztahoval, je nutné, aby všechny transakce byly vypořádány elektronicky. Tím je zaručena snadná a přehledná identifikace všech příjmů poskytovatelů těchto služeb. V rámci této skutečnosti mají všechny platformy povinnost registrovat se u daňové správy.

Horizontální Itálie

Naproti tomu Itálie jde svou navrhovanou úpravou sdílené ekonomiky poněkud jinou cestou. Neřeší selektivně jednotlivé sektory, ale připravuje takovou legislativu, která by podmínky pro sdílenou ekonomiku řešila univerzálně a komplexně. Jde tedy o takzvaný horizontální přístup, kdy legislativa vzniká prakticky „na zelené louce“.

Zákon o sdílené ekonomice je koncipován tak, že se pokouší vytvořit podmínky, které by digitální ekonomiky podpořily a usnadnily spotřebu, přístup ke zboží, službám a infrastruktuře v tom směru, aby byl potenciál sdílené ekonomiky plně využit pro společnost a ekonomiku státu. Cílem je zajistit transparentní podmínky, daňovou spravedlnost, férovou hospodářkou soutěž a dostatečnou ochranu spotřebitele.

Zákon nejprve sdílenou ekonomiku definuje, vymezuje její účastníky a vztahy mezi nimi. Zajímavostí je, že dozor a regulaci digitálních platforem v oblasti sdílené ekonomiky navrhuje italská vláda svěřit do rukou Úřadu pro hospodářskou soutěž a trh. Ten má mimo jiné vytvořit registr digitálních platforem, jednou ročně informovat parlament o možných existujících překážkách v oblasti sdílené ekonomiky nebo může za porušení pravidel vymáhat pokuty.

V otázce zdanění příjmů z poskytování služeb sdílené ekonomiky je Itálie ve srovnání s Belgií benevolentnější. Příjmy do 10 tisíc eur ročně podléhají 10procentní sazbě daně, pokud je tato hranice překročena, jsou zdanitelné příjmy přičteny k příjmům z ostatních činností poplatníka a zdanění se pak řídí standardními pravidly.

-usi-

Příspěvek Sdílená ekonomika: Jak ji řeší Evropa? pochází z Ekonomický deník