Kam až zajdou USA v otázce sankcí uvalených na Venezuelu?

O demokratickém průběhu voleb do Ústavodárného shromáždění (speciální shromáždění mající za úkol přepsat ústavu) v ekonomickou a humanitární krizí zmítané Venezuele můžeme zcela legitimně pochybovat. Ostatně zatýkání členů opozice stejně jako sankce ze strany Spojených států amerických na sebe nenechaly dlouho čekat (dopadly i přímo na venezuelského prezidenta Nicolase Madura a jeho zahraniční aktiva).

Trhy ale nyní čekají, kam až bude Amerika ochotna zajít a jestli skutečně přistoupí i k sankcím na venezuelské exporty ropy a ropných produktů. To by znamenalo další ránu již tak skomírající ekonomice, která se dle některých odhadů nachází na pokraji bankrotu. Vývoz ropy a příbuzných produktů tvoří 95% exportních příjmů tohoto latinskoamerického státu a USA jsou jednou z nejvýznamnějších exportní destinací (i když objem exportů do USA dlouhodobě klesá).

Ponecháme-li stranou fakt, že by sankce mohly ohrozit významný zdroj extérního financování (Venezuela nějak musí zaplatit za své importy), tak i v případě úspěšného nalezení nového odbytiště by Venezuela silně tratila. Jednak by na ní dopadly vyšší přepravní náklady a navíc by ještě musela jít s cenou dolů, aby dokázala nalákat nové zákazníky. Odhady mluví o ztrátě 2,5 $ na barel, což by znamenalo zhoršenou externí i domácí fiskální pozici. Někdo by dokonce mohl mluvit o posledním pomyslném hřebíčku do rakve venezuelské ekonomiky.

Co by ale na jedné straně bylo špatnou zprávou pro Venezuelu, by na té druhé mohlo být vítanou novinkou pro ropné býky, jelikož jakékoliv omezení těžby nebo dodávek ropy, by pomohly narovnat trh a poslat ceny směrem nahoru.

Roman Sedmera