Šejk it off

Schůzka zemí OPEC a Ruska v Petrohradě nepřinesla žádnou novou generální dohodu o snížení produkce ropy. Společenství Ruska, šejků a dalších zemí vyvážejících ropu uvedlo, že růst globální ekonomiky (cca o 3,5 procenta letos a příští rok) sníží nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po ropě tak, že cena konečně začne růst.

Výsledek dohody vypadá poněkud bezzubě, a tak Saúdská Arábie ještě oznámila, že zastropuje od srpna svou produkci na 6,6 milionů barelu denně. To je o jeden milion méně než vloni. Což nevypadá zle. Dokud se nepodíváme, jak se vyvíjí celková produkce ropy.

Problémy zemím OPEC totiž dělají vlastní členové: Libye a Nigérie. Ty si vymohly výjimku z omezení těžby a zvesela navyšují svou produkci. Podle odhadů jen za poslední dva měsíce zvýšily svou produkci o 0,44 milionů barelů za den. Vrásky na čele OPEC a Rusku přidělávají i těžaři v USA. Podle odhadů mohou zvýšit meziročně svou těžbu o 0,85 milionů barelů denně do konce tohoto roku. V tomto světle ten jeden milion Saúdské Arábie tak maximálně vykompenzuje navýšení nabídky a nikoliv jako její omezení.

A vyžene růst globální ekonomiky ceny ropy nahoru? Pokud porovnáme úroveň HDP s cenou ropy, tak zjistíme, že by skutečně mohlo stačit počkat. Z tohoto jednoduchého pohledu je cena skutečně velmi nízká.

Když ale vezmeme do úvahy i nárůst produkce ropy, tak ve srovnání s devadesátkami je relativní cena ropy pořád spíše vyšší, než příliš nízko. A pokud bychom vzali do úvahy energetické úspory (zateplení, úspornější motory…), tak z pohledu makroekonomického vývoje není nyní moc důvodů, aby cena ropy nějak výrazně vzrostla. Ledaže by se do makra vložila geopolitická rizika (např. střet Saúdské Arábie a Íránu, rozvrat v Libyi…) podobně jako v časech energetické krize v 80. letech.