Trhy zahýbe ocelový vrchol
Americká vláda prodává sny o tom, že pozvedne americkou ekonomiku návratem do minulosti. Tedy návratem do doby, kdy se ekonomická síla měřila tvrdými měřítky jako tuny uhlí, či tuny oceli. Pokud vezmeme v úvahu, že ve společnosti i ekonomice dochází k neutuchajícímu posunu od tvrdého k měkkému, nezní podobný plán moc promyšleně. Nicméně trhy se s ním během prezidentské rally značně ztotožnily. Jak ukazuje následující graf, akcie oceláren Nucor, Arcelor a dokonce i německé Tyssen dokázaly řadu týdnů po volbách připisovat slušné zisky jdoucí daleko za to, co předváděl celý trh:
Zdroj: Financial Times
Výše zmíněný pokus o návrat do minulosti můžeme v případě amerických oceláren shrnout do teze: „Čína je špatná a svým netržním chováním ničí naše americké ocelárny. To změníme“. Proti čínské obchodní a ekonomické politice bychom toho skutečně mohli z hlediska férovosti namítnout hodně. Přece jen by ale stálo za to podívat se trochu pod povrch podobných tvrzení a z nich pramenícího tržního optimismu
Tento pohled nám do značné míry ulehčí následující graf od Ernst&Young. Globální vývoj na trhu s ocelí si můžeme podobně jako v řadě jiných případů rozdělit na cyklický a strukturální. Ta první část je tažena zejména tím, jak se zrovna vede stavebnictví, výrobě automobilů a dalším odvětvím, které do sebe nasávají tuny oceli. Příběh té druhé je ve svém jádru dán tím, nakolik je naše společnost ocelí saturována – nakolik ocel potřebujeme už jen k obnově toho, co bylo vytvořeno a zchátralo. Právě tím se zabývá zmíněný obrázek, který konkrétně ukazuje, jak se ve vybraných zemích mění spotřeba oceli v závislosti na příjmech.
Přeborníkem je v tomto ohledu Japonsko, což s ohledem na jeho průmyslovou vyspělost a základnu nebude velkým překvapením. I u něj je ale zřejmé, že s rostoucími příjmy spotřeba oceli začíná stagnovat a pak se dokonce znatelně snižuje. Podobný vzorec nacházíme i u Spojených států a v menší míře u Francie.
Zdroj: Financial Times
Výše zmíněný pokus o návrat do minulosti můžeme v případě amerických oceláren shrnout do teze: „Čína je špatná a svým netržním chováním ničí naše americké ocelárny. To změníme“. Proti čínské obchodní a ekonomické politice bychom toho skutečně mohli z hlediska férovosti namítnout hodně. Přece jen by ale stálo za to podívat se trochu pod povrch podobných tvrzení a z nich pramenícího tržního optimismu
Tento pohled nám do značné míry ulehčí následující graf od Ernst&Young. Globální vývoj na trhu s ocelí si můžeme podobně jako v řadě jiných případů rozdělit na cyklický a strukturální. Ta první část je tažena zejména tím, jak se zrovna vede stavebnictví, výrobě automobilů a dalším odvětvím, které do sebe nasávají tuny oceli. Příběh té druhé je ve svém jádru dán tím, nakolik je naše společnost ocelí saturována – nakolik ocel potřebujeme už jen k obnově toho, co bylo vytvořeno a zchátralo. Právě tím se zabývá zmíněný obrázek, který konkrétně ukazuje, jak se ve vybraných zemích mění spotřeba oceli v závislosti na příjmech.
Přeborníkem je v tomto ohledu Japonsko, což s ohledem na jeho průmyslovou vyspělost a základnu nebude velkým překvapením. I u něj je ale zřejmé, že s rostoucími příjmy spotřeba oceli začíná stagnovat a pak se dokonce znatelně snižuje. Podobný vzorec nacházíme i u Spojených států a v menší míře u Francie.
V případě Číny se zdá, že jde a půjde cestou Japonska. Tedy cestou hodně vysoké „ocelové intenzity“. Pokud ale bude i v jejím případě platit obecný vzorec chování, i u ní nastane ocelový vrchol v době, kdy dosáhne příjmů na hlavu ve výši 15 000 – 20 000 dolarů. Podle Ernst&Young by k tomu mělo dojít po roce 2020. Tento čínský ocelový vrchol bude mít pravděpodobně globální dopady a zřejmě jej neodvrátí vývoj v zemích jako Indie, či Brazílie – viz graf.
Z hlediska Spojených států a jejich oceláren je pak jasná jedna věc: Návratu do minulosti oplývající medem a ocelí jim nebrání Čína, ale strukturální posun v jejich vlastní ekonomice. Ta již prostě nepotřebuje tolik oceli (na hlavu), jako v době, kdy byly příjmy zhruba poloviční. A podobné to je v mnoha dalších vyspělých zemích. Potřeba dalších tun oceli pro trávení času na Facebooku a dalších měkkých aktivitách je totiž minimální.
Navzdory tomu, co tvrdí americká vláda, jsou současné čínské exporty oceli do USA ve srovnání s Kanadou, či Brazílií hodně malé. Produkce čínských oceláren tak na ty americké dopadá jen tím, že zvyšuje celkovou globální nabídku a tím tlačí dolů ceny. Pokud ale bude platit vývoj naznačený v uvedeném grafu, můžeme směle uvažovat o tom, že jde jen o piknik ve srovnání s obdobím, kdy svého ocelového vrcholu dosáhne i Čína. Tuny globálně produkované oceli pak budou hledat své zákazníky mnohem hůře, než dnes. Příště se podíváme, jak na tom jsou některé velké obchodované ocelárny.
Patria Online je investiční portál s real-time daty zaměřený na domácí a zahraniční kapitálové trhy. Poskytujeme online informace a analytickou podporu z oblasti financí, makroekonomiky a investic. Samozřejmostí jsou také aktuální investiční tipy a dlouhodobá investiční doporučení. Akcie, měny, komodity, investice, doporučení - vše přehledně na jednom místě.
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
Okénko investora
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Trhy střízliví a vedou ruku amerického Fedu ke zpřísnění politiky
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz