Ubránil by se Fed Trumpovi?

Podle Sebastina Mallaby z The Atlantic je možné, že za vlády prezidenta Donalda Trumpa dojde po velmi dlouhé době k útoku na americkou centrální banku. Mohl by se tak opakovat vývoj z poloviny šedesátých a sedmdesátých let, kdy byla nezávislost Fedu ohrožována tlakem a zastrašováním ze strany prezidenta.

Když prezident Lyndon B. Johnson pozval na svůj ranč v Texasu tehdejšího šéfa Fedu Williama McChesneyho Martina, křičel na něj, že mladí Američané umírají ve Vietnamu, ale Martina to nezajímá. Podle prezidenta bylo během války naprosto nezbytné, aby Fed snížil sazby a Martin je nakonec skutečně snížil. Potom se stal prezidentem Nixon, který veřejně útočil na Martinova nástupce Arthura F. Burnse, který nakonec svou politiku také změnil. Podobné útoky pak zkoušel i George Bush, ale Alan Greenspan neustoupil.

Mohl by se o ovlivňování politiky Fedu pokusit i Donald Trump? Jeho poradci jsou si vědomi toho, že útoky na Fed se jim mohou vrátit. Sám Trump v rozhovoru pro Wall Street Journal řekl, že Janet Yellenovou respektuje. Na druhou stranu ale během své kampaně ukázal, že je ochoten jít proti Fedu a evidentně nemá problém s kritikou řady institucí a odborníků. Každý prezident pak čelí nepříjemnému dilematu, protože jeho vláda je hodnocena i podle vývoje ekonomiky, zaměstnanosti a mezd. Ty jsou ale ovlivněny i centrální bankou. Pokud Fed drží sazby dole, může to podpořit nákupy aut, nemovitostí, investice a celou ekonomiku. Nízké sazby samozřejmě nejsou magickým elixírem a mohou škodit v případě, že se ekonomika přehřívá. Krátkodobě ale mohou významně zvýšit popularitu prezidenta.

Nyní se americké hospodářství nachází ve stavu, kdy roste pravděpodobnost cenových tlaků. Očekává se, že poroste o 2 %, což není moc, ale Fed se domnívá, že po překročení růstu ve výši 1,8 % už by docházelo ke zvýšení inflace. Nezaměstnanost se pohybuje na 4,5 %, což je vysoko nad dlouhodobým průměrem. Fed tak nemá jinou volbu, než zvedat sazby. A dokonce se může stát, že utažení politiky bude agresivní. Trump ovšem trvdí, že ekonomika může růst 4% tempem. Někteří z jeho poradců se sice snaží podobná očekávání mírnit. Ale i kdyby se prezidentovým cílem stal 3% růst, utahování ze strany Fedu by stálo proti němu. Nakonec tak může Trump nabýt přesvědčení, že i Fed a jeho monetární vládci jsou členy konspirace, která se snaží házet mu klacky pod nohy.

Je tedy pravděpodobné, že Bílý dům a Fed budou nakonec stát proti sobě. Otázkou je, jak moc bude spor vyhraněn. Greenspan byl v obraně Fedu mistrem a dokonce se mu povedlo využít své vztahy se zákonodárci k blokování zákona, který měl omezit pravomoci centrální banky. Měl také dobré vztahy s novináři a byl schopen podat celou věc tak, že jí všichni rozuměli. Bush jej nakonec jmenoval i do druhého funkčního období, protože jeho lidé se obávali, že pokud by tak neučinil, podkopalo by to důvěru na Wall Strett. Janet Yellenová se bude muset hodně snažit, aby dosáhla něčeho podobného. Žádné vazby na republikány nemá, což je v současné situaci velká slabina. Greenspan také nemusel čelit Twitteru. Historie ale dává Yellenové jedno významné poučení: Vedení Fedu musí řídit nekompromisně.

I kdyby Trump odvolal Yellenovou z čela Fedu, v Radě guvernérů bude sedět až do roku 2024. Její prohlášení pak budou mít stále větší váhu než u jiných členů. A mohou dokonce hýbat trhy, zejména pokud za ní budou stát i jiní členové FOMC. I pouhá možnost, že by Yellenová řídila Fed „ze zadního sedadla“, by mohla Trumpa odrazovat od toho, aby se snažil výrazně ovlivňovat dění v centrální bance. Nezávislost Fedu sice není vytesána do kamene, pokud ovšem budou centrální bankéři jednat rozhodně a nebudou couvat, může si americká centrální banka svou nezávislost udržet.