Co by nyní poslalo akcie do kolen

Tak to vypadá, že na trzích se může opět objevit jeden paradoxní jev. Ten se točí kolem pověstného útěku do bezpečných přístavů. Tedy kolem přílivu kapitálu do zemí jako je Švýcarsko, Německo, Japonsko, či USA ve chvílích, kdy trhy vnímají nějaké větší nebezpečí. Takový pohyb peněz je logický – pokud něco hrozí, hledám bezpečné aktivum, nejlépe vládní dluhopisy těch států, které jsou vůči hrozbám nejodolnější. Jenže co když je zdrojem rizika právě ta země, kam se investoři před rizikem schovávají nejraději?

Hovořím přirozeně o Spojených státech, jejichž prezident v posledních týdnech opět posunuje hranice možného tím nejhorším směrem a globální trhy už přestaly před vznikajícím chaosem zavírat oči. Znatelně se to mimo jiné projevuje na pravděpodobnosti předčasné výměny prezidenta (i když je těžké říci, jak by investoři nakonec tento vývoj hodnotili – viz můj předchozí příspěvek). Současná situace se každopádně znatelně projevuje na dluhopisových trzích dvou největších bezpečných přístavů – v USA a Německu. Tamní obligace jsou opět v kurzu, poptávka po nich zvedá jejich ceny a výnosy jdou po čase opět dolů:

Jak tedy bylo naznačeno, investoři se v tomto případě ve snaze ochránit se před případnou bouří do značné části stahují do jejího potenciálního centra. Jak si to vysvětlit? Podobný jev nenastal poprvé, hodně patrný byl například při problémech s posunem dluhového limitu americké vlády. Může to být způsobeno tím, že trhy prostě fungují podle naučených mechanismů a to i dlouho poté, co je zřejmé, že tyto mechanismy již funkční nejsou (také tu ale funguje značné sebenaplňující se proroctví).

Nebo se investoři domnívají, že všechny dosavadní politické a celospolečenské problémy v USA jsou stále jen vlnkami na hladině, ale americká demokracie a ekonomika jsou ve svém jádru stále pevné jako skála. Tedy alespoň ve srovnání s jinými alternativami. V současné době je také pravděpodobné, že za vyšší poptávkou po obligacích je úpadek víry v nějakou přelomovou reflaci. Tato víra držela trhy po řadu měsíců, z části stála na reálném vývoji v globální ekonomice, z části na idealistických snech o tom, co všechno dokáže (a nedokáže) nový americký prezident.

Ať už je ale příčinou zejména úpadek víry v reflaci, či zvýšené riziko, pro akcie o pozitivní zprávy nejde. V prvních pokrizových letech fungoval dluhopisový trh často jako dobrý vedoucí indikátor pro trh akciový. Pak tato vazba poněkud oslabila a stávalo se, že zatímco dluhopisy varovaly před přílišným pesimismem, akcie dál upalovaly nahoru. Dnes dluhopisy opět varují, akcie zatím spíše váhají. Na jedné straně totiž stojí výše uvedené, na straně druhé poměrně dobrý ziskový výhled (opět viz předchozí příspěvek). A také je zřejmé, že pomalejší reflace/větší chaos by mohly zabrzdit Fed v rychlejším zvyšování sazeb, či dokonce zmenšování jeho rozvahy.

Vidím to tedy tak, že vyloženě do kolen by nyní akcie poslala asi jen kombinace aktivního chaos-strůjce v Bílém domě a jestřábů v čele Fedu. Podle následujícího grafu se očekávané sazby na konci roku letošního drží na poměrně stabilních úrovních, u příštího roku je ale v posledních týdnech zřejmé mírné zhrdličkovatění: