Rozbřesk: Francie má sice ného prezidenta, ale staré problémy…

Po francouzských prezidentských volbách nastává pro eurozónu krátké období politického klidu, tedy jen do té doby, než si britská premiérka potvrdí v červnových volbách silnější mandát pro vyjednávání o brexitu a než ve Francii přijdou na řadu další volby, ty parlamentní. Právě na nich se ukáže, co vlastně mohou nejen trhy očekávat od nového prezidenta, jež se včera ujal svého úřadu.

Přebral zemi s podprůměrným ekonomickým růstem, který minimálně z pohledu vývoje obchodní bilance, respektive běžného účtu platební bilance ztrácí svoji konkurenční pozici s průmyslem, který se – na rozdíl od toho německého – až příliš dlouho vyrovnával s propadem z minulé recese. Asi největší výzvou, kromě té týkající se společného evropského projektu – však pro nového prezidenta, respektive vládu, bude hned vedle podpory konkurenceschopnosti země dlouhodobě neutěšený vývoj veřejných financí.

Francie už od roku 2008 neplní maastrichtské rozpočtové kritérium a její veřejný dluh soustavně narůstá. Z 68 % HDP dosažených právě ve zmíněném roce 2008 až na aktuálních 96 %. Ale aby toto hodnocení nebylo až příliš kritické, je třeba uvést, že rok od roku se hospodaření Francie alespoň velmi pozvolna zlepšuje. Slíbené úspory ve výši 60 mld. eur během následujících pěti letech v tomto směru mohou dále pomoci, otázkou nicméně zůstává, zda k tomu – a k žádoucím reformním krokům – dostane nová hlava státu vůbec příležitost. O tom rozhodnou další volby, které přijdou na řadu už v červenci.

Nůžky mezi dynamickým Německem, které svůj dluh naopak snižuje, se tak stále rozevírají, což se nakonec projevuje na rizikové přirážce u francouzských dluhopisů dosahující na deseti letech (i přes nákupní aktivitu ECB) zhruba 45 základních bodů. Cynik by mohl říct, že snaha nového šéfa Francie prosadit společné evropské dluhopisy a přimět Německo, aby se podělilo o svůj vysoký kredit u věřitelů, vypadá z tohoto pohledu docela logicky. Už dnes bychom se mohli dozvědět, jak se nejen k tomuto staví Německo, protože první cesta nové hlavy Francie míří právě tam. A bude především jasné, zda se vytvoří nový tandem směřující k vícerychlostní federalizované Evropě, kde by rizikové přirážky u dluhopisů ztratily postupně na významu.


TRHY

CZK a dluhopisy

Koruna se v pátek posunula na nejsilnější úroveň po exitu. Úroveň 26,55 CZK/EUR kde se nyní nachází, by už mohla být docela zajímavá pro vybírání zisků krátkodobých investorů. Zvláště, když je před námi start dividendové sezóny, který bude korunu v dalším rozletu chvíli brzdit. Asi je na místě zopakovat, že silnější koruna spolu s nižší inflací snižují pravděpodobnost brzkého zásahu centrální banky v podobě zvyšování úrokových sazeb tak, jak s ním počítá nejnovější prognóza ČNB. V tomto směru není stále kam spěchat, zejména když není příliš jasné, kam svoji politiku nasměruje ECB, která trhy zatím na nic nepřipravuje. Nejbližší nápovědu možná dostaneme už tento týden, kdy bude mít hned několik čelních představitelů ECB projevy.

Zahraniční forex

V pátek americká data poslala dolů americké výnosy a směr s nimi držely i výnosy v Německu. Dolar vůči euru oslabil a smazal tím část zisků z průběhu týdne. Kurz GBP/USD se měnil nevýrazně.

Tento týden bude na makroekonomické události spíše chudší, byť zajímavá mohou být data za podnikatelské nálady - první z nich bude ta z New Yorku (Empire), která bude zveřejněna dnes odpoledne. Jinak speciálně dolar bude muset sledovat dění okolo Severní Koreji.

Ropa

Ceny ropy dnes ráno reagují na společné prohlášení ministrů pro ropu z Ruska a Saúdské Arábie, kteří se shodli, že dohodu na omezení produkce je třeba prodloužit až do března 2018. Záměrem zůstává snížení zásob ropy na úroveň pětiletého průměru. Otázkou samozřejmě je, zda se uvedený cíl podaří naplnit (výrazně pomoci k tomu měla již současná dohoda, která platí do června), nicméně na základě současných prognóz pro produkci a spotřebu by prodloužení dohod mělo vést k citelnému deficitu na trhu s ropou v následujících třech kvartálech. A s postupným odbouráváním zásob by měl růst i tlak na zvyšování cen ropy (nyní vypadá cílový interval zhruba na 60-70 USD/barel). Poté, co se na prodloužení opatření dohodli zástupci Ruska a Saúdů, je navíc velká šance, že se přidají i ostatní producenti (schůzka OPECu proběhne 25.5.) Odpor lze nicméně čekat od Íránu a Iráku a to, v jaké formě nakonec dohoda projde, proto i přes dnešní prohlášení zůstává otázkou.