Japonský stimulační „neúspěch“ ve skutečnosti směřuje ke zdárnému konci

Pokud vláda sleduje nějakou ekonomickou politiku už více než čtyři roky, ale stále se nedostaví výsledek, mohli bychom to považovat za neúspěch. Kritici japonské ekonomické stimulace se uvažují přesně tak, ovšem mýlí se. Takzvaná abenomie totiž neúspěchem není a Japonsko by v ní mělo pokračovat, ne se jí zbavovat. Politika premiéra Shinza Abe kombinuje monetární a fiskální stimulaci s reformami. Začala být uplatňována na jaře roku 2013 a měla za cíl oživit růst a ukončit desetiletí neustálých návratů do deflace. Nyní se inflace podle Bank of Japan nachází na 0,1 % a právě to je podle skeptiků důkazem, že politika nefunguje. Celá věc je ovšem jinak.

Zvýšení inflace je v Japonsku skutečně obtížné. Po finanční krizi představuje nízká inflace problém v řadě vyspělých ekonomik od USA až po eurozónu. Pokud ale bereme inflační vývoj v Japonsku jako důkaz neúspěchu, ignorujeme tím to, čeho abenomie dosáhla. Růst ve výši 1,2 % leží znatelně nad trendem, nezaměstnanost se nachází na 22letém minimu a dosahuje pouhých 2,8 %. A toto číslo ještě plně neukazuje, jak napjatá situace na japonském trhu práce nyní je. Snad každý obchod a restaurace v Tokiu mají dnes na dveřích napsáno, že přijmou pracovní sílu. Řada z nich opouští od nonstop provozu, aby byla schopná uspokojit zákazníky. Největší logistická společnost v zemi Yamato Transport zvedá poprvé za 27 let ceny a snaží se tím snížit počet zakázek a tlak, kterému její zaměstnanci čelí.

Řada japonských firem už nemá před sebou mnoho jiných možností, než začít zvyšovat ceny. Jinak řečeno, vše se blíží k růstu inflace. Vládní stimulační program je také nutno hodnotit s ohledem na vývoj v globální ekonomice. V roce 2014 nastal propad cen komodit, v roce 2015 následoval útlum na rozvíjejících se trzích a posílení japonského jenu. Takové prostředí je v přímém protikladu se snahami o zvýšení inflace. Až zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a následné oslabení japonské měny vytvořilo v globální ekonomice podmínky, které vyšší inflaci v Japonsku nahrávají.

Největší brzdou politice zvyšování inflace bylo ale zvýšení spotřební daně, ke kterému došlo v roce 2014. Abenomie měla stát i na fiskální stimulaci, ale ve skutečnosti tomu tak bylo jen krátkou dobu v roce 2013. Během posledních čtyř let byla fiskální politika většinou značně utažená a výsledek tomu odpovídal: Fiskální politika brzdila posun směrem k cenovému růstu. Abe svou chybu pochopil a politiku mírně uvolnil. Měl by v tom pokračovat i nadále a nevěnovat pozornost nesmyslným fiskálním cílům. Celková politika minulých let nebyla velkým úspěchem, ne ovšem z důvodu, že by abenomie bylo příliš, ale protože jí nebylo dost.

Pokud má být úplně eliminována deflační psychologie, může to vyžadovat ještě několik let stimulace. Zaměstnanci nejsou zvyklí požadovat vyšší mzdy, firmy je nabízejí jen velmi váhavě. To ale neznamená, že dosavadní politika japonské vlády je mylná. Naopak, dosažený pokrok je znatelný i přesto, že celkové prostředí je složité.

(Zdroj: Financial Times)