Řecko nakonec nezkrachuje

Athény spolu s Troikou (ECB, Evropská komise a MMF) si konečně uvědomily, že Evropa si nemůže dovolit další krizi v podobě řeckého defaultu, který by byl nejspíše rovněž spjat s odchodem z eurozóny, a v noci na úterý proto upekly novou dohodu. Řecko tak bude i nadále dostávat prostředky ze třetího záchranného programu, který trvá do roku 2018, čímž bude schopno v červenci dostát svým závazkům a splatit věřitelům 7 mld. euro.

Výměnou za další pomoc se Athény zavázaly k reformám na trhu práce, privatizaci státního majetku (včetně 40 % podílu v energetické společnosti PPC) a nižším důchodům. Díky menším penzím by řecká vláda měla v letech 2019 a 2020 každoročně ušetřit částku odpovídající přibližně 1 % HDP. Právě škrty v důchodech ale patří mezi nejdiskutovanější (negativní dopad na spotřebu) a nejméně populární opatření. Současná vláda Alexise Tsiprasa tak nejspíše přijde o další volební hlasy (řádné volby se konají v roce 2019). A podle předvolebních průzkumů by musel nastat ekonomický zázrak, aby se Syriza opět podívala do vlády. Hlavní opoziční strana - Nová demokracie - má totiž dostatečné preference, aby sama sestavila jednobarevnou vládu. Volby jsou ale stále daleko a předvolební průzkumy mají tendenci se mýlit. Přesto všechno má ale Nová demokracie lepší vyhlídky na složení koaliční vlády než Syriza.

Vraťme se ale zpět k reformám. Pokud bude Řecko i nadále dodržovat předem stanovené rozpočtové přebytky, tak by mohlo dostat odměnu v podobě nižších daní. Otázkou ale je, jak moc je tento scénář pravděpodobný. Letos sice dosáhlo primárního přebytku ve výši 4,2 % (přebytek před započítáním nákladů na obsluhu dluhu), věřitelé ale očekávají podobně dobré výkony (3,5 %) i v dalších letech, přesněji řečeno po celou následující dekádu.

Celá dohoda má pak ještě další dimenzi, a to jaké nároky budou věřitelé klást na Řecko v blízké budoucnosti. Mezinárodní měnový fond, po jehož finanční účasti všichni touží (aktuálně působí pouze v roli poradce a poskytovatele technické podpory), si totiž nemyslí, že by současná léčba byla dlouhodobě udržitelná a ku prospěchu Řecka. Svoji účast podmiňuje nižšímu přebytky okolo 1,5 % (přebytky ve výši 3,5% jsou bez strukturálních reforem nesmyslné, dlouhodobě neudržitelné a omezují kapitálové výdaje vlády), odpuštěním části dluhu a vyšším reformním úsilím. Naopak země eurozóny, jejichž občané a banky jsou věřiteli Řecka, nejsou ideji odpuštění části dluhu příliš nakloněni. Uzavření včerejší dohody ale naznačuje, že Troika bude nakonec schopná nalézt společné řešení. Více bychom se mohli dozvědět na zasedání euroskupiny (ministrů financí eurozóny), jež se uskuteční 22. května.

Roman Sedmera