Konec intervencí přinese levnější zboží i dovolenou. Za rok by euro mělo stát 25,90 Kč

Česká národní banka (ČNB) na počátku dubna ukončila devizové intervence, kterými oslabovala korunu a odvracela tak riziko deflace. Komu toto opatření pomohlo a komu nikoliv? Podle některých odborníků se na zisky exportérů složili všichni ostatní. Porostou teď úroky z vkladů? A jak se ukončení kurzového závazku projeví v našich peněženkách?

ČNB přistoupila k intervencím v listopadu 2013 ve snaze zabránit deflaci. Kurz se tehdy pohyboval kolem 25,50 Kč/EUR. Umělé oslabování koruny ukončila rada ČNB letos v dubnu. Zatím se kurz české měny k euru drží blízko původního závazku 27 korun a pro nejbližší týdny až měsíce nelze další vývoj kurzu koruny uspokojivě odhadovat, protože dosud nedošlo k odlivu nevyzpytatelného spekulativního kapitálu. „Většina spekulantů stále čeká na posílení koruny a realizaci svého výnosu. Taková realizace, dojde-li k ní v masivnější míře, může korunu opět oslabit až nad úroveň intervenčního závazku,“ upozorňuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Po odplynutí spekulativního kapitálu lze podle Kovandy očekávat postupné posilování koruny, neboť ta je nyní vzhledem k fundamentům tuzemské ekonomiky podhodnocená. „Za rok touto dobou bude kurz na úrovni 25,90 koruny za euro,“ odhaduje Lukáš Kovanda.

Hodnota kurzu koruny proti euru se od ukončení intervencí příliš nezměnila, a proto běžný člověk zatím nepociťuje konkrétní důsledky. „Především ve druhém pololetí však lze díky posilování koruny očekávat, že by mohly zlevnit pohonné hmoty, cestování do zahraničí, elektronika, ale i oděvy,“ uvádí Miloslav Kufa, finanční ředitel finanční skupiny Ramfin. Dají se též čekat reálně vyšší mzdy, než jak by tomu bylo při pokračujícím intervenčním režimu. „Ukončení intervenčního režimu je totiž antiinflačním činitelem, takže inflace bude z nadále rostoucích nominálních mezd ‚ukusovat‘ o to méně,“ předpokládá Lukáš Kovanda. „Kromě vyšších reálných mezd budou Češi v celosvětovém měřítku bohatší, protože mzdy i majetek se budou přepočítávat do EUR a USD příznivějším kurzem“ dodává Michala Moravcová, analytička finančních trhů ve společnosti Bossa.

Konec intervencí a rostoucí inflace napovídají, že by mohly začít pozvolna růst úroky na spořicích účtech. „V současnosti nabízejí spořicí účty minimální zhodnocení a se započtením inflace je reálný výnos vlastně záporný,“ uvádí Michael Pokiser, zástupce finanční skupiny Ramfin. „I přesto však leží na spořicích účtech velké množství peněz, a banky tím pádem nemají příliš velký zájem o nové vklady. Nic je tedy prozatím netlačí ke zvyšování sazeb,“ dodává Michael Pokiser s tím, že lepší výnosy lze najít u termínovaných vkladů nebo podílových fondů.

ČNB se při zavedení intervencí odvolávala hlavně na dosažení udržitelného růstu cenové hladiny (inflace), což se podařilo. „Vše zatím nasvědčuje tomu, že se inflace nad 2 procenty v střednědobém horizontu udrží. Když se podíváme na vývoj HDP nebo nezaměstnanosti, tak si tyto makroekonomické veličiny ve srovnání s listopadovými hodnotami z roku 2013, kdy byly zavedeny intervence, též polepšily,“ podotýká Michala Moravcová a dodává, že důsledky dalších vedlejších efektů intervencí uvidíme v ekonomice až za několik let. A nemusí být zrovna pozitivní. Podle Lukáše Kovandy sice intervenční režim podpořil exportéry, ale na úkor zbytku republiky. „Na zisky exportérů se složili všichni ostatní v podobě dražších dovolených, dražšího zboží z dovozu, nižších mezd či nafukování cen nemovitostí, a tedy horší dostupnosti bydlení například pro mladé rodiny s dětmi,“ upozorňuje Lukáš Kovanda. Když podle něj srovnáme vývoj maloobchodních tržeb, průmyslové výroby či objemu vývozu v období intervencí od listopadu 2013 do dubna 2017 se situací v Polsku a v Maďarsku v témže období, žádný výrazný rozdíl nenajdeme. „Bez intervenčního režimu by česká ekonomika ožívala s podobnou dynamikou jako bez nich, ovšem stálo by to o 2000 miliard korun (plus důsledky příslušných tržních deformací k tomu) méně,“ uzavírá Lukáš Kovanda z Cyrrusu.