Růžové bankovní sny od JPMorgan Chase

Jamie Dimon je nejznámějším americkým bankéřem, který stojí v čele JPMorgan Chase. Neel Kashkari je prezidentem Federal Reserve Bank of Minneapolis. Oba se nyní dostali do intenzivního sporu, který se točí kolem bankovního systému a jeho regulace. Kashkari na počátku dubna reagoval na Dimonovy názory způsobem, který je pro centrální bankéře značně atypický. Ve svém článku rozporoval zejména dvě tvrzení, která zazněla v Dimonově dopise akcionářům JPMorgan. Dimon se konkrétně domnívá, že daňovým poplatníkům už nehrozí, že by museli opět zachraňovat banky před kolapsem. A k tomu říká, že banky nyní mají příliš mnoho kapitálu. Kashkari ovšem tvrdí, že obojí je zjevnou nepravdou. 

Pokud chceme pochopit podstatu vzniklého sporu, musíme nejdříve porozumět zkratce TLAC. Ta poukazuje na celkovou schopnost banky absorbovat vzniklé ztráty (total loss-absorbing capacity). Čím větší tato kapacita je, tím nižší panuje riziko, že daňoví poplatníci budou muset danou banku zachraňovat. A Kashkari tvrdí, že to, co Dimon považuje za TLAC, jsou ve skutečnosti jen čísla na papíru, která by během reálné krize riziko pádu nesnižovala. 

Dimon a Kashkari se konkrétně přou o to, kdo by v případě pádu nějaké banky utrpěl ztráty. V první řadě by to měli být akcionáři, protože cena akcií by se propadla k nule. Podle Dimona by dalšími v řadě měli být nezajištění věřitelé. Ti by již nedostávali splátky svých půjček ani úrokové platby. Jejich pohledávky by byly konvertovány na akcie a peníze by dostali pouze ve chvíli, kdyby banka začala opět vydělávat a generovat zisky. Dimon tvrdí, že tento systém nepřináší pro daňové poplatníky žádná rizika, vše odnesou držitelé dluhopisů. 

Kashkari oponuje s tím, že vše vypadá jako ideální řešení, ale „v praxi to téměř nikdy nefunguje“. Pokud totiž přijde finanční krize, regulátoři se obávají nákazy a problémů v celém systému. Jestliže utrpí ztráty věřitelé jedné banky, držitelé jiných obligací se začnou obávat, že jsou další na řadě a začnou své obligace prodávat. Roztočí se spirála paniky, která může potopit celou ekonomiku. Regulátoři se tak snaží zajistit, aby věřitelé dostali své peníze zpět. „Dokonce i poslední krize ukázala, že věřitelé, kteří měli utrpět ztráty, nakonec těžili z vládní pomoci,“ říká Kashkari. Dluhopisy by tak podle něho neměly být považovány za něco, co zvyšuje TLAC, protože když přijde na lámání chleba, žádné ztráty neabsorbují a na pomoc jim přicházejí daňoví poplatníci.

Dimon také tvrdí, že agresivní regulační požadavky Fedu na výši bankovního kapitálu pravděpodobně omezují nabídku úvěrů pro menší podniky a subjekty s nižším ratingem. Co na to Kashkari? Jeho reakce je následující: „Pan Dimon tvrdí, že současné požadavky na výši kapitálu omezují bankovní úvěry a ekonomický růst. Jenže zároveň poukazuje na to, že JPMorgan během posledních pěti let vykoupila své vlastní akcie v celkové hodnotě 26 miliard dolarů. Pokud by tu tedy skutečně byla dodatečná poptávka po úvěrech, proč zájemce o ně banka odmítla a namísto toho prováděla odkupy vlastních akcií?“

Autor: Peter Coy

(Zdroj: Bloomberg)