Research (Česká spořitelna)
Investice  |  20.04.2017 10:24:36

Svět podle Marine Le Pen aneb Francie na rozcestí

Francie se možná brzo ocitne na rozcestí. Stačí, aby vyhrála krajně pravicová Marine Le Pen, lídryně nacionalistické strany Národní fronty slibující vystoupení z eurozóny a referendum o setrvání v Evropské unii. V Bruselu avšak o tomto scénáři nechtějí ani slyšet, jelikož by po Brexitu mohl znamenat konec EU. Podle předvolebních průzkumů se Marine Le Pen pravděpodobně dostane do druhého kola prezidentského klání. Tam by ale její cesta, stejně jako v roce 2012, měla skončit neúspěchem. A i kdyby ne, tak parlamentní podporu pro svůj program bude hledat jen velmi obtížně.

 

Předvolební nejistota

Poprvé od ustanovení Páté republiky Charlesem de Gaullem v roce 1958 se do čela Francie možná dostane kandidát nepocházející z řad tradičních umírněných politických stran. Předvolební průzkumy totiž favorizují duo Emmanuel Macron a Marine Le Pen. Jejich náskok před ostatními kandidáty, zejména Francoisem Fillonem a Jean-Luc Mélenchonem, se ale v posledních dnech povážlivě snížil. Volba, která ještě donedávna měla pevně dané obrysy, se tak značně zamotala. Situace je o to komplikovanější, že snad až na Marine Le Pen si většina kandidátů nemůže být jista svoji volební podporou. Navíc prezidentské volby se ve Francii vždy těšily značné oblibě voličů. Letos ale předvolební průzkumy předpovídají na francouzské poměry nebývale nízkou volební účast okolo 65 % (tradičně okolo 80 %), přičemž až 40 % voličů je stále nerozhodných, což situaci činí ještě méně čitelnou.

Co to tedy znamená? K prezidentské volbě dorazí dle předvolebních průzkumů hrubým odhadem 30 milionů voličů. Z nich aktuálně jen 18 milionů tuší, koho budou volit. Schválně používám termín tuší, jelikož svoji volební podporou si může být do určité míry jistá pouze Marine Le Pen (monopol na nacionalismus a dlouhodobá programová konzistence). Kombinace značně mlhavých preferencí a 12 milionů nerozhodných hlasů pak vytváří jedny z nejhůře predikovatelných voleb ve francouzské novodobé historii.1 To dokazují i průzkumy, ve kterých se hned 4 kandidáti pohybují v rozpětí 3 procentních bodů od sebe navzájem, tedy v pásmu tolerance chyby.

Vítězství Emmanuela Macrona nebo Francoise Fillona by jak pro Brusel, tak pro finanční trhy bylo vítanou zprávou. Představuje totiž zachování statusu quo. Oba politici jsou proevropští, pro NATO a plánují provést, i když v různém rozsahu, nutné strukturální reformy cílící na stále vysokou nezaměstnanost a schodky veřejných rozpočtů. Naopak výhra Marine Le Pen, a do jisté míry i Jean-Luc Mélenchona, by byla vnímána jako těžká zkouška evropské integrace a soudržnosti. ´

Svět podle Le Pen


Marine Le Pen vystupuje jako hlas nacionalismu, který brání národní identitu a obyčejné Francouze před hrozbami globalizace. Její kontroverze nespočívá ve volebních tématech samotných, ale v tom, jaká řešení navrhuje. A jak tedy vypadá svět podle Marine Le Pen?

- Tzv. „inteligentní protekcionismus“ v mezinárodním obchodě mající podobu 3% cla na veškeré importy, popřípadě doplněný o další opatření na individuální úrovni.

- Obnovení hraničních kontrol, omezení imigrace na 10 tisíc osob ročně a dodatečné zdanění zahraničích pracovníků


- Vystoupení z eurozóny a referendum o vystoupení z EU. Rovněž plánuje opustit NATO.2

- Le Pen počítá s dodatečnými příjmy do rozpočtu plynoucími z odchodu z EU (Francie je čistým plátcem - cca 6,1 mld. eur ročně. Její matematika ale nesedí, neboli příjmy nekryjí výdaje, a to ani ve střednědobém horizontu. Brexit nám totiž ukázal, ž vystoupení z EU není věcí okamžiku a že Velká Británie bude přispívat do unijního rozpočtu ještě řadu let. Navíc s sebou přináší dodatečné náklady v podobě účtu za rozvod, který se v případě Brexitu odhaduje až na 50 mld. liber (60 mld. eur).

-
Redenominace 80 % francouzského dluhu (přbližně1,7 bilionu eur spadajících pod francouzské národní právo)  do znovu zavedeného franku v konverzním poměru 1:1. Tento krok by ale věřiteli byl vnímán jako default a mě by pravděpodobně za následek řadu mezinárodních žalob. Někteří tento návrh proto označují za snahu o největší krádež v dějinách.


Výše uvedený výčet není zdaleka kompletní, poukazuje především na ty oblasti programu Marine Le Pen, jejichž realizace se Brusel a trhy nejvíce obávají.

Demokratické pojistky v praxi

Získáním prezidentského křesla ale nemá Le Pen zdaleka vyhráno, jelikož pravomoci prezidenta jsou do značné míry odvozeny od jeho vztahu k parlamentní většině.

Vztah prezidenta a Parlamentu

Síla francouzského prezidenta vychází z podpory Parlamentu. Prezident, jako představitel výkonné moci4, sice jmenuje premiéra a ministry, tedy vládu, ti ale přímo podléhají Národnímu shromáždění (dolní komoře Parlamentu), které je může přinutit rezignovat. Pochází-li prezident z vládnoucí strany, tak má de facto neomezenou moc při prosazování svých politik. V opačném případě ale naráží na řadu omezení a nastupuje tzv. kohabitace, což je jistá forma společného soužití založená na dělbě moci - opoziční vláda má na starosti například domácí agendu a prezident zahraniční vztahy a obranu. Jakákoliv spolupráce s opoziční vládou se ale v případě Marie Le Pen pravděpodobně ukáže jako velmi obtížná. Paralýza v rozhodovacím procesu by na jedné straně znamenala STOP extrémním politikám, na té druhé ale rovněž zpomalení nebo dokonce úplné zastavení v zavádění nutných strukturálních reforem.

Změní něco nadcházející parlamentní volby?

Národní fronta má aktuálně dvě křesla v Národním shromáždění a dvě v Senátu, což není dáno nízkými preferencemi strany, ale dvoukolovým volebním systémem a samostatnými volebními distrikty, kde vítěz bere vše. Kandidáti Národní fronty se sice dokáží dostat do druhého kola

, tam už ale nejsou schopni získat potřebnou většinu. Tento volební systém prakticky znemožňuje dosáhnout stranám z okraje politického spektra slušného volebního výsledku. A i kdyby Národní fronta letos překvapila (parlamentní volby se konají 11. a 18. června), tak její radikální postoje výrazně omezují její koaliční potenciál.6 Marine Le Pen a Národní fronta proto mohou snadno strávit příštích pět let v opozici.

 

Odchod z eurozóny a EU



Marine Le Pen plánuje odchod z eurozóny. Současně chce vyjednat nové uspořádání mezi Francií a EU (návrat rozhodování do rukou Francie), přičemž v případě neúspěchu vyhrožuje referendem o vystoupení z EU. Obojí má ale háček. Akceptace společné měny je jednou z podmínek členství v Evropské unii a odchod z eurozóny není nijak právně upraven. Navíc k tomu nemá francouzský prezident dostatečné pravomoci a bez podpory parlamentu nic nezmůže - pravděpodobně by bylo potřeba třípětinové kvalifikované většiny v obou komorách Parlamentu, což nezní příliš realisticky. Jako možné řešení se tak nabízí referendum. Ale i v tomto případě Le Pen naráží. Francouzský prezident má sice pravomoc schválit nebo odmítnout konání referenda, jeho iniciaci ale může navrhnout pouze vláda, Parlament anebo kombinace voličů (min. 10 %) a Parlamentu, což snižuje pravděpodobnost jeho realizace.

V případě, že by Le Pen uspěla a referendum se přece jen konalo, tak ještě musí dojít k rozhodnutí samotných voličů.

Jak ale ukazuje Eurobarometr7, tak ve Francii panuje ve vztahu k euru a EU převážně kladný či neutrální sentiment, což by se nakonec mohlo ukázat jako hlavní překážka pro získání širší podpory ze strany veřejnosti (je to rovněž jeden z důvodů, proč předvolební průzkumy favorizují ve druhém kole její protikandidáty).

 

Le Pen a trhy

Přestože není pravděpodobné, že by Marine Le Pen byla schopná dostát svým závazkům, tak její zvolení by díky obrovské míře nejistoty značně znervóznilo investory. Ti by si prvně museli počkat téměř měsíc a půl na výsledky parlamentních voleb. Následně by se jejich pozornost upřela na vyjednávání Le Pen s Evropskou unií. V případě iniciace referenda by se období nejistoty prodloužilo minimálně do konce roku 2017. Vítězství Le Pen by přimělo rizikově averzní investory k útěku do bezpečného přístavu v podobě německých dluhopisů a euro by vůči dolaru oslabilo směrem k paritě. Obavy o budoucnost eurozóny či samotné EU by mohly vést k rozšíření efektu nákazy i na jih eurozóny, jmenovitě do Portugalska, Itálie a Řecka. Na světlo by se tak opětovně dostaly problémy italských bank a otázka, zdali vůbec má mít Řecko euro.

Pro Německo by to znamenalo konec nadějí na předčasné utahování měnové politiky ze strany ECB. Ta by naopak možná byla donucena přistoupit k dalšímu uvolňování.


K článku zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář





Zobrazit sloupec 
Kurzy.cz logo
EUR   BTC   Zlato   ČEZ
USD   DJI   Ropa   Erste

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Ochranné známky

Finanční katalog

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Monitoring ekonomiky

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.

ISSN 1801-8688