Stratég: ECB se svou přísností nemusí čekat, co udělá Fed

Debata o ukončení uvolněné monetární politiky v eurozóně se doposud zaměřovala na to, kdy a jak rychle budou ukončeny nákupy aktiv Evropskou centrální bankou. Očekává se, že sazby začne ECB zvedat až ve chvíli, kdy nákupy aktiv skončí. Jinak řečeno, celý proces by měl probíhat podobně, jako je tomu v USA. V tomto případě bychom ale měli počítat i s možností, že sled událostí bude trochu jiný než v případě Fedu. 

Exit Fedu byl prováděn s předpokladem, že kvantitativní uvolňování je jen pokračováním standardní monetární politiky poté, co bylo dosaženo nulových sazeb. Nákupy aktiv tam tedy začaly ve chvíli, kdy sazby klesly k nule a exitová fáze tak měla opačný sled – nejdříve bylo ukončeno kvantitativní uvolňování, pak začalo zvedání sazeb. ECB ale na rozdíl od Fedu od počátku tvrdila, že nákupy aktiv představují komplementární nástroje a ne nahrazení standardní monetární politiky. 

To znamená, že ECB může měnit sazby oběma směry v době, kdy bude nadále používat nestandardní nástroje. V souladu s tím je i to, že během programu kvantitativního uvolňování proběhlo hned dvojí snížení sazeb. Stejně tak je možné, že toto snížení bude eliminováno ještě předtím, než nákupy aktiv skončí. Tomuto scénáři nahrává i fakt, že ECB na rozdíl od Fedu zavedla negativní úrok z nadměrných rezerv bank. Jde o politiku, která může být také považována za mimořádnou a přechodnou. 

K tomu všemu se přidává dopad vývoje v USA. Pokud Donald Trump skutečně přesvědčí Kongres o tom, že je třeba implementovat expanzivní fiskální politiku, může dojít k rychlejšímu utahování americké monetární politiky. Může tak nastat přestřelení výnosů amerických vládních dluhopisů i kurzu dolaru. V takovém případě by ECB nepovažovala za hlavní riziko kurz eura, ale růst vládních výnosů v eurozóně. Tyto výnosy přitom nejsou tak citlivé na zvedání sazeb, ale spíše na vývoj nákupů aktiv ze strany centrální banky. ECB by se tedy v takové situaci mohla rozhodnout, že ve snaze utáhnout svou politiku zvedne raději sazby, než aby ukončila program kvantitativního uvolňování. 

Přes uvedené argumenty se zatím nezdá, že by trhy počítaly s tím, že sazby porostou ještě dříve, než skončí nákupy aktiv. Pokud by se ECB k takové strategii skutečně rozhodla, musela by ji dostatečně dopředu jasně signalizovat. Zároveň by měla dávat najevo, že posun k méně negativním sazbám není známkou počátku cyklu utahování, ale že jde o politiku „blíže k nule, ale po delší dobu“. 

Autor: hlavní ekonom Société Générale Olivier Garnier 

(Zdroj: FT)