Němci tisknou eura mnohem více, než by měli

Německá centrální banka je v eurozóně zdaleka největším emitentem nových eur. Velikost její rozvahy je patrná z nových dat od ECB. Každá centrální banka v zemích eurozóny má teoretický limit na vydávání nových eur, který je dán jejich podílem na celkovém kapitálu v eurosystému.

Na konci minulého roku bylo v oběhu celkem 1,1 bilionu eur a teoretické rozdělení této částky na jednotlivé centrální banky by mělo vypadat následovně:

V praxi se ale emise nových eur od popsané teoretické alokace liší podle toho, jaká je po nich v dané zemi poptávka. Některé centrální banky tak emitují méně eur, než by jim podle alokace příslušelo, a některé více. Skutečný stav popisuje druhý obrázek:



Z celkové hodnoty hotovosti ve výši 1,1 bilionu eur tedy Bundesbanka vydala 592 miliard eur. ECB to vysvětluje tím, že celý proces emise je ovlivněn výhradně poptávkou po hotovosti a žádná z centrálních bank nemůže ovlivnit pohyb hotovosti po eurozóně. Počet vrácených bankovek u některé centrální banky tak může převýšit počet bankovek, které vydala. Němečtí turisté, kteří cestují do Španělska, sebou například berou bankovky vydané Bundesbankou a ty nakonec skončí u španělské centrální banky.

Bundesbanka musí uspokojit poptávku po bankovkách, které chtějí lidé vybírat z německých bank. Jak bylo naznačeno, část těchto bankovek pak končí v jiných členských zemích eurozóny a tamní centrální banka tak má nakonec přebytek hotovosti, kterou stahuje ze systému. Uvedené grafy tedy odrážejí to, jak putuje hotovost po celé eurozóně. Pro Budesbanku může být celý proces nevýhodný. Při překročení alokace emise hotovosti musí totiž centrální banka platit z navýšené částky úrokovou platbu, která zamíří do bank, jejichž alokace zůstala nevyužita. Příslušná sazba je nyní na nule, ale v budoucnu tomu tak být nemusí. Současný stav ale nelze změnit bez toho, aby došlo ke změně v chování Němců.

Autorem je Lorcan Roche Kelly.

Zdroj: Bloomberg