Právo, zákony, legislativa, parlament, daně (27.2.2017)

Stanovisko EK týkající se energetických zdrojů uvedených do provozu mezi lety 2006 - 2012 není první, které se v poslední době podařilo získat. Již v červnu 2014 EK označila za slučitelnou s právními předpisy EU veřejnou podporu výroby elektřiny z OZE  generovanou v „zelených“ elektrárnách uvedených do provozu od 1. ledna 2013, následovala kladná stanoviska EK týkající se notifikací veřejné podpory pro malé vodní elektrárny a malé bioplynové stanice uvedené do provozu od 1. ledna 2016.

Přes tuto „smršť“ notifikačních stanovisek EK existuje řada otázek, na které odpovědi nejsou zcela jasné:

a) nevyřešena především zůstává slučitelnost veřejné podpory výroby elektřiny z KVET (kombinovaná výroba elektřiny a tepla) a z druhotných energetických zdrojů uvedených do provozu od 1. 1. 2013. Tuto podporu chápe EK jako tzv. novou podporu a její prověřování ze strany EK nadále probíhá. ERU (Energetický regulační úřad) tuto situaci zhodnotil tak, že aktuálně by tato veřejná podpora odporovala právu EU i ČR a tak ji v rámci příslušných cenových rozhodnutí nevypsal. Kdy EK předmětné šetření dokončí (a s jakým výsledkem) je ve hvězdách, stejně tak jako následný postup ERU. A to včetně toho, zda v případě pozitivního stanoviska bude podpora vypsána zpětně (již od 1. 1. 2017) či nikoli;

b) utajené zůstaly i samotné notifikace MPO, a to nejen co se týče jejich datace, ale i znění a následných doplnění. Není tak zřejmé, co vlastně bylo EK notifikováno a co nakonec bylo ze strany ČR slíbeno. Můžeme sice do určité míry vycházet z textů samotných stanovisek EK, nicméně celý obraz nám tento postup může jen obtížně poskytnout;

c) samotné načasování podání klíčových notifikací je rovněž zajímavé. Veřejná podpora výroby elektřiny v „zelených“ elektrárnách uvedených do provozu od 1. 1. 2013 byla notifikována 8. ledna 2013, podpora výroby elektřiny ve zdrojích uvedených do provozu mezi lety 2006 - 2012 pak dokonce až 11. 12. 2014. EK se sice v obou případech omezila na lakonické konstatování, dle něhož „…lituje, že Česká republika uvedla v účinnost posuzovaný režim podpory v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské Unie…“, je ale legitimním dotazem, zda takto benevolentním způsobem bude EK postupovat i příště;

d) problém může představovat i samotný obsah slibů, které Česká republika musela EK nakonec dát. Typickým příkladem je závazek realizace přezkoumávání výše přiznaných a vyplacených podpor, které by mělo být prováděno po 10 letech poté, co jsou daná zařízení využívajících podporu uvedena do provozu. Tento slib daný EK bude zřejmě vyžadovat přijetí změn příslušných právních předpisů, neboť v jejich současném znění není provádění takových podpor zakotveno; jak se vládním legislativcům podaří tento závazek přenést do praxe, aby nebyl porušen zákaz retroaktivních opatření, zůstává otevřené;

e) jakkoli by pak pro zdroje uvedené do provozu v období 2006 - 2008 měl být předmětný desetiletý revizní mechanismus uveden do života až před koncem února 2019, v případě zdrojů uvedených do provozu po 1. 1. 2013 se tak mělo stát nejpozději 1. 7. 2015 (sic!). Nerespektování daného termínu přitom může mít zcela fatální následky, neboť se de facto jedná o změnu notifikovaného systému podpory a daný systém podpory může být považován za nedovolený (a to se všemi důsledky z toho vyplývajícími).

S ohledem na výše uvedené se tak nabízí závěrečná otázka - zda tento způsob řízení věcí veřejných je skutečně ten nešťastnější…

Dále na podobné téma