Víkendář: Trump, Putin a pochybná morální nadřazenost Spojených států

Bude Donaldu Trumpovi umožněno, aby svou zahraniční politiku založil na myšlenkách, se kterými kandidoval na prezidenta a se kterými volební boj vyhrál? Americké elity to podle všeho jednoznačně odmítají a dobře patrné je to na amerických vztazích s Ruskem.

Během volební kampaně byl Trumpův postoj jasný: Bude se snažit o upevnění vazeb s Ruskem a spolupráci s Vladimirem Putinem v boji s ISIS. Putinova spojence Assada nechá na pokoji. Trump se tak nyní pochopitelně brání tlaku, aby Putina nazýval „vrahem“ či „gaunerem“. 

V rozhovoru pro Fox News se redaktor Bill O’Reilly Trumpa tázal, zda Putina uznává a Trump odpověděl, že ano. Redaktor ale pokračoval s tím, že „Putin je přece vrah“. Na to Trump odpověděl: „Vrahů je hodně, my je máme také. Copak si myslíte, že my jsme nevinní?“ Tato jeho odpověď byla sice neobratná, ale jeho záměr byl chvályhodný. 

Jestliže má americký prezident správě nastavit vztahy se zemí, která má dost jaderných zbraní na to, aby Spojené státy vyhladila, pravděpodobně není nejlepším nápadem začít s osočováním jejího vůdce, že je vrah. Řada politiků se sice po zmíněném rozhovoru rozhořčila a odsoudila porovnávání Spojených států a Ruska. Ovšem než se začneme tlouci v prsa a chválit naši morální nadřazenost nad jinými zeměmi a lidmi, měli bychom věnovat pozornost tomu, o co se Trump vlastně snaží a zda se nechová jako skutečný státník. 

Když prezident Eisenhower pozval do Spojených států Nikitu Chruščova, nehovořil o něm kvůli maďarskému masakru z roku 1956 jako o „řezníkovi z Budapešti“. Nixon při jednání o návštěvě Pekingu, jejímž cílem mělo být ukončení dlouholetého nepřátelství, neříkal, že Mao Ce-tung byl ještě větším masovým vrahem než Stalin. 

Ronald Reagan chtěl hovořil s Andropovem i přesto, že právě on byl strůjcem masakru v Budapešti. Reagan totiž věřil, že skutečně morální věcí bylo jednání o tom, že svět bude zbaven jaderných zbraní. Nakonec jednal v roce 1985 s Gorbačovem. A stalo se tak přesto, že Sovětský svaz tehdy okupoval Afghánistán a zabíjel afghánské patrioty. 

Během druhé světové války a i během studené války stály Spojené státy bezpochyby na té správné straně. Ale to, co učinily při bombardování Hamburku, Drážďan, Tokia či Hirošimi a Nagasaki, je z morálního hlediska minimálně problematické. Kolik nevinných Iráčanů bylo zabito poté, co tam na základě falešných zpráv o zbraních hromadného ničení vypukla válka? 

Ano, v Rusku jsou vražděni novináři a disidenti. Nicméně americký spojenec, filipínský prezident Rodrigo Duterte, zase schvaluje smrt tisíců drogových dealerů a uživatelů drog. Filipínská katolická církev tak o této zemi hovoří jako o říši teroru. Mají Spojené státy s Filipínami stále udržovat pevné vazby? A co třeba náš turecký spojenec Recep Tayyip Erdogan? Není možné, že ten po loňském puči také zabil nevinné lidi?

Pokud může Trumpův přístup k Putinovi ukončit krveprolití na Ukrajině či v Sýrii, bude to morálnější, než pokud se někdo v nějaké talk show bije v prsa s tím, jak morálně nadřazené Spojené státy jsou.

Autorem je Patrick J. Buchanan.

(Zdroj: The American Conservative, foto: Wikimedia)