Trumpova twitterová diplomacie: Kalkul nebo problém se sebekontrolou?

Čína se v sobotu oficiálně ohradila proti telefonátu mezi zvoleným americkým prezidentem Donaldem Trumpem a tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen. Peking popudilo, že se jednalo o první podobný kontakt na takto vysoké úrovni od roku 1979.

Tehdy Spojené státy s Tchaj-wanem přerušily standardní diplomatické styky a vyvrcholila normalizace vztahů mezi Pekingem a Washingtonem, jež probíhala od konce šedesátých let v rámci Kissingerovi „trojúhelníkové diplomacie“.

Americký ministr zahraničí John Kerry po incidentu Trumpovi doporučil podobné kroky konzultovat s diplomaty, i když uznal, že je čistě na zvoleném prezidentovi, jak se pak zachová.

Mike Pence, Trumpův budoucí viceprezident a ještě stále sloužící guvernér Indiany, se v neděli pokusil roztržku uhladit prohlášením, že se jednalo o obyčejný „zdvořilostní hovor“. Prezidentka Tchaj-wanu prostě Trumpovi (po konzultaci s jeho týmem) volala, aby mu poblahopřála k vítězství v amerických prezidentských volbách a Pence by v tom podle svých slov pro televizní stanici NBC nic jiného neviděl.

Trumpův Twitter

Zdroj: Twitter

Jenže zanedlouho potom už Trump Peking kritizoval na sociální síti Twitter. „Zeptala se nás Čína, jestli je OK devaluovat svojí měnu (což zhoršuje konkurenceschopnost našich společností), zavést vysoká cla na naše zboží mířící do jejich země (Spojené státy proti nim nezavádějí cla) nebo postavit masivní vojenskou základnu uprostřed Jihočínského moře?“ napsal na svůj účet Trump, který chtěl zjevně naznačit, že mu Čína nemá co přikazovat, s kým smí mluvit a s kým ne.

Zlý polda, "šílenec", nebo skutečný šílenec?

Jen těžko se dá odhadnout, do jaké míry byl celý incident, včetně jeho twitterové dohry, naplánovanou záležitostí. Pokud byly skutečně tahy Trumpova týmu promyšlené, mohlo by to znamenat, že budoucí americký prezident hodlá vystupovat jako „zlý polda“ a že chce nechat Pence být „hodným poldou“, který bude jeho slova mírnit a vystupovat navenek vstřícněji.

Podobným způsobem například podle mnohých komentátorů vystupuje ruský prezident Vladimir Putin a jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov, jenž zaujímá diplomatičtější postoje, než šéf Kremlu.

Pokud jsou Trumpovy ostré výroky kalkulované, jeho diplomatický styl tak může vyvolat ještě jednu asociaci, a sice s takzvanou „teorií šílence“ (Madman theory) amerického prezidenta Richarda Nixona.

Ten svými agresivními kroky (například bombardováním Kambodže či zvýšením pohotovosti amerických jaderných sil) chtěl vyvolat dojem, že je naprosto nevypočitatelný. To mělo vyděsit komunistický blok a donutit Severní Vietnam k mírovým jednáním.

Tím horším scénářem pro Američany je možnost, že Trump skutečně nedokáže kontrolovat své emoce. To si podle listu Financial Times myslí například šéfredaktor zahraničněpolitického magazínu Foreign Policy David Rothkopf. Že Trump nemá své tweetování úplně pod kontrolou mohou naznačovat i spekulace deníku New York Times (který před volbami podpořil Hillary Clintonovou), že Trumpovi poradci převzali kontrolu nad jeho účtem jen pár dní před volbami, čímž chtěli Trumpovy projevy na sociálních sítích zklidnit.