Zítra bude klíčové zasedání OPECu - kompletní rozbor

Zítra, 30. listopadu, nás čeká oficiální zasedání zemí OPECu ve Vídni, kde se rozhodne o možném snížení objemu produkce. Intenzivní vyjednávání probíhají již více než tři měsíce, leč stále bez úspěchu. Pojďme si to proto celé rozebrat.

Globální ekonomika jako by stále nemohla popadnout dech, což se projevuje i v poptávce po černém zlatě. Zatímco na jedné straně rovnice máme rekordní produkci, tak na té druhé je jen nezájem, či spíše ekonomicky podmíněná neschopnost pojmout takové množství, což brání růstu cen ropy. Sice zde počátkem roku zasáhla neviditelná ruka trhu, kdy díky rekordně nízkým cenám skončila část producentů a omezila se světová nabídka, ale například američtí frakeři dokázali významně snížit své náklady a jsou při výraznějším růstu cen ropy nad 50 dolarů znovu připraveni vstoupit na trh, a vytvořit tak opětovný tlak na pokles cen. To je jedna strana mince. Ta druhá odráží vztahy uvnitř i mimo OPEC.

Zůstaňme prvně uvnitř ropného kartelu. Ačkoliv funguje na principu kulatého stolu, tak ve skutečnosti se zde jedná z pozice síly. Neformálním lídrem je Saudská Arábie, která měla díky objemu své produkce historicky vždy největší vliv. Ten ale dnes upadá, jelikož se zmenšuje i vliv OPECu jako hráče vyvažujícího/vychylujícího trh. Navíc se Saudská Arábie snaží přijít s novým konceptem pro své hospodářství a snížit závislost na ropě. Vedle rodiče, kterého nikdo neposlouchá, tu ještě máme tři nemocné a jedno zlobivé dítě. Roli stonajících zaujímají Libye, Nigérie a Irák. Libye se stále nemůže vzpamatovat z Kaddáfího pádu a nástupu Islámského státu, Nigérie čelí útokům na svou ropnou infrastrukturu a Irák se rovněž potýká s ISIS. Vzpurnou ratolestí je pak Írán.

A na čem se tedy nemohou dohodnout? Cílem má být omezení těžby o 1,2 milionu barelů na úroveň 32,5-33 milionů barelů ropy za den. Saudové navrhují proporcionální rozdělení tohoto břemene. Libye a Nigérie si ale díky politicko-ekonomické situaci vyjednaly výjimku (přitom jen tyto dva státy samotné by mohly v případě návratu těžby zpět na hodnoty z minulých let vytěžit o 1,5 milionu barelů ropy za den více než nyní), Irák o ni usiluje a Írán chce po letech západních sankcí dosáhnout původní úrovně výstupu. Nehodlá tedy omezovat, nebo dokonce snižovat svůj výstup.

Zamýšlená dohoda se sice má týkat především zemí OPECu, ale vyjednávalo se i s nečlenskými státy. Především s Ruskem. To ale rovněž odmítlo snížit objem své těžby a je maximálně ochotno přistoupit k její fixaci na současné hladině. Všechna dosavadní neformální zasedání tedy skončila neúspěchem.

My proto nečekáme, že by zítra došlo k uzavření dohody. A i kdyby nějaká vznikla, tak její reálné dopady budou minimální. Naše prognóza se proto nemění a i nadále očekáváme ceny ropy v průměru okolo 50 dolarů za barel.

Roman Sedmera