Víkendář - Trump je velkým nebezpečím. Jenže Clintonová také

Výhra Hillary Clintonové nad Donaldem Trumpem by podle jejích stratégů nebyla jen výhrou demokrata nad republikánem, ale i vítězstvím bezpečí nad rizikem, kompetencí nad vychloubačstvím, psychologické stability nad neovládanými vášněmi. Toto téma přináší Clintonové body a je pravdou, že Trump představuje řadu nebezpečí. Mezi ně můžeme zařadit i rozpad spojeneckých aliancí Západu, zostřování radikalizace uvnitř USA, vojenské konflikty či ekonomické krize. Trumpova kampaň se v podstatě řídí heslem „už jsem zkusil rozumné věci, nyní vyzkoušejme šílenosti“. 

Nebezpečí, které by přineslo zvolení Clintonové, nám jsou svým způsobem bližší, protože existují již nyní. Jsou spojená s tím, jak přemýšlí dnešní elity a lidé, kteří mají moc. Ti se často domnívají, že pokud je nějaký názor obecně přijímán, nemůže být špatný. Téměř každá krize, která Západ v posledních 15 letech postihla, přitom pramenila z tohoto přesvědčení.

Válka v Iráku bývá prezentována jako dílo neokonzervativců, ale ve skutečnosti byla dílem obou amerických politických stran, které věřily v intervence tolik prosazované Georgem W. Bushem. Z finanční krize můžeme vinit deregulaci nebo nezodpovědnost, ale obecně k ní vedl bezstarostný politický konsenzus jdoucí napříč celou společností. Euro je od počátku velkým omylem, nikdo ale proti němu nevystoupil až do doby, kdy se trhliny eurozóny začaly objevovat velmi jasně. A podobných příkladů nalezneme více. 

Podobné pobláznění elit vede i k tomu, že nyní na prezidenta USA kandiduje Trump s jeho přístupem „nyní zkusme šílené věci“. Podobně uvažující jedinci a strany se objevují i v Evropě. Trump může být symbolem morálního úpadku a neovládaných emocí, ale Clintonová je symbolem toho, co jej do pozice prezidentského kandidáta dostalo. Ona, Clinton, Bush či Obama jsou lidmi, kteří nedokázali být státníky a neodchylují se od obecně přijímaných postojů elit. 

Clintonová byla nakloněna Rusku v době, kdy Mitt Romney byl jestřábem. Nyní je stejně jako všichni ostatní ve Washingtonu jestřábem ona a přitom se nacházíme v situaci, ve které by bylo namístě spíše uklidnění vztahů s Ruskem. Clintonová považuje za svůj vzor německou kancléřku Angelu Merkelovou, která svou politikou otevřených hranic sbírala body na sociálních sítích, ale zároveň touto politikou ohrozila stabilitu celé Evropy. Clintonová má kolem sebe kádr, který by se radoval z neřízené eskalace konfliktu v Sýrii. A podobně jako její přátelé z Goldman Sachs by ráda ignorovala rodící se bouři nacionalismu a nechce se jí vzdát se postojů její společenské třídy. 

Dobrou zprávou je, že Clintonová neprosazuje utopii. Během její kariéry se z ní stala pragmatická žena, která má sebereflexi a zároveň si dokáže prosadit svou. Není tudíž pravděpodobné, že by udělala něco vyloženě hloupého či nebezpečně radikálního. Jsou ale situace, kdy kosmopolitní a obecně přijímaný pohled na svět není tím nejlepším. Clintonová ovšem jejich cestou pravděpodobně půjde. 

Autorem je Ross Douthat.

Zdroj: NYTimes