OECD varuje: Velká města se mohou dostat do pasti majetkové nerovnosti

Vlády by měly přehodnotit své strategie pro rozvoj bydlení, dopravy, školství a zaměstnanosti ve městech. Jinak podle OECD hrozí, že se změní v pasti majetkové nerovnosti.

Poslední zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ukazuje, že většina velkých měst vykazuje vyšší míru nerovnosti v rozdělení majetku a příjmů než odpovídá národnímu průměru ve zkoumaných zemích. OECD spolu s Iniciativou pro inkluzivní růst a Ford Foundation přišla na to, že se to týká 90 procent zemí. Analytici při tom vycházeli z naměřených hodnot Giniho koeficientu.

Giniho koeficient je ekonomický ukazatel, pomocí něhož se měří (ne)rovnoměrnost rozdělení bohatství ve společnosti. Vychází z takzvané Lorenzovy křivky, na které se dá sledovat, jak se určitá část populace podílí na celkovém příjmu nebo majetku ve sledované zemi. Může nabývat hodnoty od nuly do jedné, přičemž nula znamená absolutní rovnost v rozdělení bohatství. V takovém případě by 10 procent populace disponovalo desetinou celkového bohatství, polovina polovinou a tak dále.

Města jako tahouni hospodářství

Skutečnost, že se ve městech vyskytuje větší nerovnost v příjmech a majetku než na venkově, může do budoucna znamenat problém. Zejména v rozvíjejících se ekonomikách dochází k bezprecedentní migraci z venkovských oblastí do měst. Zatímco dnes ve městech žije přibližně polovina světové populace, do roku 2050 by se měl tento podíl zvýšit až na 70 procent. Statistiky napovídají, že s tím, jak se města zvětšují, nerovnost se v nich zvětšuje.

„Města jsou neuvěřitelným generátorem růstu blahobytu. Jenže nedostatečné urbanistické plánování je může uvrhnout do pasti majetkové a příjmové nerovnosti,“ řekl generální tajemník OECD Angel Gurría na světovém summitu lokálních a regionálních lídrů v kolumbijské Bogotě. „Pokud chceme bojovat s rostoucím trendem globální nerovnosti, musíme se zaměřit právě na města. Tam bude naše úsilí nejúčinnější,“ dodal.

V rozvinutých zemích města vytváří přes 60 procent pracovních míst a stejným dílem přispívají v posledních 15 letech k hospodářskému růstu. Příjmy městských domácností jsou v průměru o 18 procent vyšší, než v kterýchkoli jiných částech těchto zemí.

Příjmová segregace

Dosud však ne všechna města byla schopna růst „inkluzivně“, tedy způsobem, který vytváří rovné šance pro všechny. Právě přístup k příležitostem často rozhoduje o tom, jak bude populace daného města vyvážená z hlediska jejích příjmů. Naděje dosáhnout úspěchu je často předurčena podle toho, v jaké části města, zda chudé či bohaté, se lidé narodí. Souvisí to totiž přímo úměrně se socioekonomickým statutem jejich rodičů.

Jinými slovy ve městech často dochází k takzvané příjmové segregaci. Zatímco v Nizozemí nebo Dánsku se separuje chudé obyvatelstvo, ve Spojených státech, Kanadě či Francii se k sobě sestěhovávají spíše vysokopříjmové domácnosti. Z výzkumu například vyplynulo, že děti z nizozemských chudinských čtvrtí mají v dospělosti o 5 až 6 procent nižší příjmy než ty, které vyrostly v bohatých částech měst.

Analýza OECD se zaměřovala na městské aglomerace s nejméně 500 tisíci obyvatel. Ve všech zemích s výjimkou Kanady se ukázalo, že nerovnost ve městech je nad celostátním průměrem. K městům s nejvyšší mírou nerovnosti pak patří italské Bari, dále Brusel, Calgary, Miami nebo Santiago de Chile.

OECD je přesvědčena, že pokud nedojde ke koordinaci dopravní a bytové politiky ve městech, může se nerovnost ještě zvýšit, stejně jako příjmová segregace městského obyvatelstva. Naopak promyšlené plánování veřejných služeb může pomoci chudším domácnostem lépe zvládat například raketový růst cen městského bydlení.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vládám doporučuje:

Zlepšit přístup ke vzdělání se zaměřením na znevýhodněné skupiny obyvatel a zvýšit investice do předškolního vzdělávání.
Zavádět odborné vzdělávání a tréninkové programy podle potřeb místního trhu práce.
Investovat do rozvoje dovedností u dospělé populace, podporovat tvorbu pracovních míst v místně významných odvětvích.
Koordinovat investice do městského bydlení a dopravy a zajistit, aby došlo k souladu místní i národní strategie pro rozvoj měst.
Zlepšit přístup k veřejným službám, zejména ke zdravotnictví.