Překvapení: Je tu konec nekonečného globálního QE

Až donedávna se zdálo, že rozvahy významných centrálních bank porostou vysokým tempem donekonečna. Fed sice tento růst zastavil, ale ECB i Bank of Japan sledovaly otevřený program nákupu aktiv a Bank of England tento program v srpnu navýšila. V globálním měřítku tak rozvahy centrálních bank rostou od roku 2012 asi o 2 % HDP ročně. Podle některých názorů měla tato expanze trvat donekonečna, jiní zase tvrdili, že musí skončit vysokou inflací nebo finanční krizí.

Žádný z černých scénářů se nenaplnil. Naopak se zdá, že QE končí, a důvodem je jeho klesající efektivita a v některých případech i to, že jej už není třeba. „Nekonečné“ QE tedy končí a jde o poklidnou změnu. Zdá se dokonce, že v čele tohoto procesu stojí největší zastánce QE, kterým byla Velká Británie. Tamní vývoj je skutečně fascinující. Trhy byly ještě před několika dny připraveny, že přijdou vyšší rozpočtové deficity financované dalšími koly QE. Nastala ale změna, protože britská ekonomika si vede mnohem lépe, než se čekalo. Nedošlo k tomu, že by hlasování o Brexitu negativně dolehlo na výdaje soukromého sektoru, spíše se zdá, že ty byly v útlumu před hlasováním a po něm naopak dohnaly to, co předtím zmeškaly. Slabost libry pak zvyšuje inflační očekávání, která se nyní blíží 3 %.

V Británii také došlo k významnému posunu v rétorice vlády. Premiérka Theresa Mayová se nemilosrdně zbavuje všech, kteří jsou nějak spojeni s předchozí vládou. Prohlásila také, že QE má významné negativní dopady na ekonomiku a její poradci prosazují spíše fiskální stimulaci než další monetární uvolnění. Mark Carney má tedy jako šéf BoE těžkou volbu. Očekával, že ekonomika bude slábnout, a v srpnu tak logicky monetární politiku uvolnil. Dostavilo se ale oživení, libra znatelně oslabila, čeká se další fiskální uvolnění a tato kombinace by jej mohla donutit ke změně názoru na další monetární expanzi. Navíc by mohlo dojít i k tomu, že ministerstvo financí už nebude dávat centrální bance volnou ruku při nákupu vládních dluhopisů, a to by se pak razantně projevilo na kurzu libry i na výnosech vládních obligací.

Opozice vůči QE sílí i jinde ve světě. BoJ v podstatě upustila od svých dřívějších cílů ohledně růstu rozvahy a namísto toho se zaměřuje na výši sazeb. Fed se zaměřuje zejména na rychlost normalizace sazeb. ECB se nachází ve velmi složité pozici. Část jejího vedení je spokojena s ekonomickým vývojem v eurozóně, část protestuje proti větším nákupům dluhopisů, které by mohly ovlivnit proporcionální zastoupení těchto cenných papírů v rozvaze banky. Celkově se tedy zdá, že končí éra neomezeného globálního QE. Tento experiment byl pravděpodobně úspěšný v době, kdy měly sazby kam klesnout. Ovšem v zemích, kde sazby už leží u nuly, nemá podobný program pravděpodobně většího smyslu. Je sice pravdou, že nenastává období utažené globální politiky, avšak přece jen se dostáváme do jiné situace, než na jakou jsme byli doposud zvyklí.

Autorem je ekonom a investor Gavyn Davies.

Zdroj: Financial Times