Pracovní síla eurozóny stárne. Pomůže lepší zdravotnictví i pružnější trh práce

Evropě stárne populace. Eurozóna se zároveň potýká se stárnoucí pracovní silou. Podle Mezinárodního měnového fondu má ale tento problém řešení.

Stárnoucí pracovní síla v eurozóně může podle analýzy Mezinárodního měnového fondu vést v příštích letech k poklesu produktivity práce. Spolu s dalším nepříznivým dědictvím finanční krize, jako nezaměstnanost nebo zvýšené veřejné zadlužení, jde o problém, který budou muset vlády dříve či později řešit.

Populace eurozóny bude v příštích pár dekádách podstatně starší, než dnes. Toto stárnutí se skládá ze dvou částí. Tou první je růst počtu důchodců na jednoho pracujícího ve věku 15 až 64 let. Druhou, a dosud méně probádanou, částí je nárůst průměrného věku lidí, kteří tvoří pracovní sílu. Díky tomu se v příštích dvaceti letech zvýší podíl pracujících ve věku 55 až 64 ze současných 15 na 20 procent. To představuje nárůst o celou třetinu.

„Jaký je pravděpodobný dopad takového vývoje?“ ptají se analytici MMF. Jestliže různé věkové kohorty budou disponovat různou úrovní produktivity práce, pak je jisté, že výše průměrné produktivity práce bude ovlivňována změnou věkové struktury pracovní síly. Pak už jen zbývá předpovědět, jakým směrem se produktivita práce vydá.

Produktivita práce kulminuje po čtyřicítce

Existuje několik teorií, které vysvětlují, jak věková struktura průměrnou produktivitu může ovlivnit. Na jedné straně se dá počítat s tím, že delší pracovní zkušenosti mohou vést k tomu, že starší pracovníci budou produktivnější. Na druhé straně ale chatrnější zdraví a zastaralé pracovní návyky mohou působit přesně opačným směrem. Tyto efekty budou navíc velmi odlišné v různých typech povolání. Různé studie nicméně ukazují, že produktivita se s věkem zvyšuje a svého vrcholu dosahuje mezi 40. a 50. rokem života. Poté mírně klesá.

Analytici Mezinárodního měnového fondu se vztah mezi stářím pracovní síly a produktivitou rozhodli zkoumat na datech několika evropských zemí. Vzali v potaz časové řady od roku 1950 do roku 2014. Po jejich očištění o statistické chyby se ukázalo, že stárnutí pracovní síly se statistickou významností vede k poklesu produkce na jednoho pracovníka. Kromě toho se ukázalo, že zvýšení podílu pracovníků ve věku 55 až 64 let o pět procentních bodů vede k poklesu průměrné produktivity práce o zhruba 3 procenta.

Změny v produktivitě práce, tedy ve výstupu na jednoho pracovníka, mohou navíc vést k ovlivnění celkové produktivity výrobních faktorů, tedy nejen práce, ale i kapitálu. A tato „multifaktorová“ produktivita je jednoznačně tím nejdůležitějším zdrojem hospodářského růstu.

Multifaktorová produktivita je hlavním kanálem, skrze který stárnutí pracovní síly ovlivňuje produktivitu práce, ukazují zjištění MMF. Zvýšení podílu pracovníků ve věku 55 až 64 let je spojeno s poklesem multifaktorové produktivity někde mezi dvěma a čtyřmi procenty. Tedy zhruba stejně, jako v případě produktivity práce.

Co stárnutí pracovní síly přinese?

Stárnutí pracovní síly si vybere svou daň na růstu produktivity práce ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu. MMF předpovídá, že růst multifaktorové produktivity klesne až na 0,8 % ročně. Pokud se však stárnutí pracovní síly podaří úspěšně čelit, mohla by multifaktorová produktivita růst až o 1 procento za rok. To do jisté míry kontrastuje s analýzou, provedenou na datech z USA, kde se naopak pracovní síla mírně omlazuje, avšak na multifaktorovou produktivitu to má zanedbatelný vliv.

Dalším důsledkem bude to, že břemeno stárnutí pracovní síly se napříč členskými zeměmi eurozóny rozprostře nerovnoměrně. Patrně nejvíce dopadne na země, které to budou zvládat nejhůře, tedy zejména Řecko, Španělsko, Portugalsko nebo Itálie. Tyto státy se již dnes potýkají s vysokým stupněm veřejného zadlužení, a tak pokles produktivity v důsledku stárnutí pracovní síly není zrovna tím, co by v tuto chvíli potřebovaly.

Správná politika může mít vliv

Dobrou zprávou je na druhé straně to, že správně zvolená politika může důsledky stárnutí pracovní síly zmírnit. V první řadě je třeba zlepšit zdravotní stav populace. Jedním z možných opatření je navýšení počtu lékařů v přepočtu na osobu. Ruku v ruce by mělo jít také zlepšení zdravotnického systému. Kvalita zdravotnictví se sice projeví na všech věkových skupinách, ale v daleko větší míře právě u starších lidí.

Další cestou je zaměření se na pracovní trh. MMF doporučuje zefektivnění rekvalifikací tak, aby ekonomicky aktivní lidé dokázali lépe reagovat na změny v poptávce po konkrétních profesích. Důraz by měl být kladen především na zvládání nových technologií, s čímž mají typicky větší problémy právě dříve narození.

V neposlední řadě by se měly jednotlivé země soustředit na snižování rozdílu mezi hrubým a čistým příjmem. A to zejména v případech, kdy lidé zvažují, zda začnou pracovat a tím pádem přijdou o různé sociální příspěvky. MMF také doporučuje neustále navyšovat investice do výzkumu a vývoje, což naopak multifaktorovou produktivitu zvýší.

-usi-