Austrálie – finanční hrozba za pozlátkem úspěšné ekonomiky bez recesí

Pokud je Austrálie ekonomickým zázrakem, který se za poslední čtvrtstoletí těší nepřerušenému růstu, pak jsou jeho nejviditelnějším znakem banky. Ty si v devadesátých letech prošly velmi těžkým obdobím, pak se ale rychle zvedly a jejich návratnost vlastního jmění se nyní pohybuje kolem 15 %. V USA se nachází pod 10 %. Valuace australských bank jsou z hlediska globálního standardu nadprůměrné a pohybují se asi na dvojnásobku účetní hodnoty. Jenže ve skutečnosti toto pozlátko jen maskuje hluboké problémy, protože rozvahy australských bank jsou v současnosti mnohem slabší, než by se na první pohled zdálo.

Pro řadu lidí jsou podobná tvrzení přehnaná, protože australské banky provedly po krizi hluboké reformy a omezily své investice v zahraničí. Byly tedy poměrně izolovány od dopadů asijské krize i od finanční krize roku 2009. Na domácím trhu nemusí zápasit s intenzivní konkurencí a jejich výsledkům svědčí pokračující ekonomický růst. Během evropské krize roku 2012 tak byla hodnota australských bank vyšší než hodnota všech evropských bank dohromady.

Australské finanční instituce se ale přes výše uvedené dopustily stejných fundamentálních chyb jako zbytek jejich země. Ekonomický růst založený na „domech a dírách v zemi“, tedy na rostoucích cenách nemovitostí a přírodních zdrojích, nemůže trvat věčně. Čínská poptávka po komoditách sice v poslední době začíná opět sílit, ale ceny komodit v dohledné budoucnosti zůstanou pravděpodobně nízko. Australské banky přitom těžebnímu sektoru půjčily celkem přibližně 50 miliard dolarů, což je relativně k jejich kapitálu hodně vysoká částka.

Úvěry poskytnuté realitnímu sektoru budí ještě větší obavy než financování komoditních odvětví. Hypotéky dnes představují více než polovinu úvěrových portfolií australských bank, což je ve srovnání s devadesátými lety více než dvojnásobek. Ukazatele, jako jsou poměr cen nemovitostí k příjmům či k nájmům, přitom jasně naznačují, že ceny nemovitostí v Austrálii leží příliš vysoko. Ztráty tak pravděpodobně porostou, a to zejména v případě, že ekonomika bude slábnout.

Australské banky jsou nyní zranitelnější i co se týče vnějších faktorů. Domácí vklady financují pouze asi 60 % aktiv, zbytek zajišťují hlavně zdroje ze zahraničí. Doposud to nebyl problém, ale nyní se vnější pozice australské ekonomiky zhoršuje. Očekává se, že deficit běžného účtu letos vzroste na 4,75 %, zvyšují se i deficity rozpočtové, měna oslabuje. To vše zřejmě zvýší náklad financování a pokud dojde ke zlomovému zhoršení v australské či globální ekonomice, australské banky mohou mít problémy se samotným získáváním financí.

Australské banky představují v současné době velkou část celé ekonomiky. Čtyři největší jsou dnes i největšími obchodovanými společnostmi a dohromady tvoří více než třetinu celkové kapitalizace trhu. Jejich aktiva dohromady odpovídají 130 % HDP. Pokud by se tedy dostaly do problémů, potíže by se rychle rozšířily do celé ekonomiky. Vláda přitom nemá mnoho nástrojů, jak takovou situaci řešit. Pokud by byly sníženy sazby, rostlo by riziko nafukování bubliny na realitním trhu a dalšího růstu už tak vysokého zadlužení domácností. V případě, že by se sazby naopak zvýšily, mohlo by to vyvolat vlnu defaultů. Omezením čelí i fiskální politika, protože další vládní dluhy by mohly ohrozit rating Austrálie a její přístup k financím ze zahraničí.

Ekonomové už řadu let tvrdí, že australská ekonomika by měla zvýšit svou diverzifikaci, podpořit služby, a to zejména oblast vzdělávání, turismu a zdravotní péče. Zároveň by měla snížit svou závislost na přírodních zdrojích a dluhem tažený boom na trhu nemovitostí. Banky by se měly chovat podobně, protože i jejich provázanost s trhem nemovitostí a těžebním sektorem je příliš vysoká. K tomu by měly prudce navýšit své rezervy, zvýšit kapitál a omezit dividendy. Jejich doposud záviděníhodné štěstí jinak dlouho trvat nebude.

Autorem je Satyajit Das.

Zdroj: Bloomberg